Po krátké hodince a půl v „mechaně“ , podle mínění mnohých jsme se ani pořádně neposadili, jsme přeci jen vyrazili na lov. „Mechaně“ také zlé , jistě že ženské jazyky také říkaly „choremag“ což je zkratka ze slov „chora (lidé) vlizat, magare ( oislové) izlizat. To byl ovšem jistě že pomluva. Bly to krásné útulné hospůdky, něco jako balkánská variace na naše hospůdky „Na růžku“ . Vanul příjemný větřík, slunce svítilo na nás i na vinice nad vesnicí, které vypadaly jako jehelník a řeka Jantra se klikatila mezi poli, ozdobena vrbovím. V místech, kde se rozlévala v rovině, byly louky kolem řeky porostlé suchým rákosím.

Po ujití cca 100 metrů za vesnici – tam už nebylo moc z vesnice vidět – lovci usoudili, že už jsme chůzí naprosto vyčerpaní a že je nutno trochu si odpočinout a něčeho pojíst. Protože v hospodě člověk nedostane nikdy nic pořádného, jak je po celém světě mezi vesničany všude známo. Z tlumoků, které nesli přes ramena, zavěšené vedle hrozivě vyhlížejících pušek neznámé výroby, vyndali „malko“ zásob. Každý z pěti chlapů rozložil na ubrousek, tedy spíš ubrus, nejnutnější zásoby, abychom cestou za divokou zvěří snad náhodou nezemřeli hlady.

Skromné zásoby se skládaly z hromady domácích klobás, místního salámu „nádenica“, dále slisovaného a pouze na slunci sušeného salámu „sužuk“, který se skládá z vepřového, hovězího a oslího masa. Je to takový po původních mongolských Bulharech zachovaný bratranec maďarského, od jejich tatarských předků převzatého, uheráku. Dále několika kousků syrene, vždycky asi tak půl kila, několika asi tak 250 gramových porcí kaškavalu. Z mnoha sklenic se vynořil věnec v oleji a láku naložených a opečených paprik – zvaných „čušky“. Dále zde byla kupka čerstvých rajčat, která dozrála od podzimu pod postelí anebo ve sklepě. Též několik bochníků bílého pšeničného chleba a nepočítaně lahví domácího vína a pálenky. Pálenky jak z vína, tak ze slív, meruněk a broskví. Jo a jeden veliký asi tak dvoukilový hrozen, který vesničané uchovávají, na podzim utržený a zavěšený nad hladinou vody ve studni. Když je tu návštěva a lov, přeci se neošidíme, že ano?!

Že se jen lehce posvačí. Abychom měli sílu na další cestu. Po jídle připomínajícím svatební hostinu jsme za další hodinu usoudili, že vyrazíme dál. Před opětovným zabalením proviantu před další cestou jsme si dali každý malou stopičku pálenky. Ovšem každý nejprve ze své, ale také z každé flašky toho druhého, aby se vědělo, jaký kdo má „materiál“. Po krátkém pochodu, po proniknutí této kvality do krevního řečiště, jsme prostě museli po dalších asi tři sta metrech za všeobecné dohody opět usednout „malko za počivka“..

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, můžete si knížku „Kdo rád jí, ať zvedne ruku“ objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel i když pošta už zase podražila, my necháváme starou cenu.