„Jo, jo, všechno je to samý klam,“ pravil filosoficky vzdělaný šofér kamionu, když jsme spolu ochutnali údajně „pravé koňské uzenky“. „Tohle dřívávějc...“ nedokončil větu a povídá: „Znáte tu o slavičí paštice?!“ a zasmál se.

„Jak starý Khon...“ povídám, a to už jsme se řehtali oba.

Obsluha pultu se na nás udiveně dívala, když jsme do sebe soukali zbytek uzeniny a housky a smáli se jak dva prdlouši. Ještě když jsme nastupovali do aut volal na mne seshora z kabiny „... slavičí paštika, cha chá...“ a vyrazili jsme.

No a kdo tuhle prvorepublikovou anekdotu zná, může ten další kousek přeskočit.

To jednou potká pan Khon pana Silbersteina a povídá: „Tak jakpak se maj, pane Khon?“
„Tak tak, nic moc, ale na živobytí to dá“ odvětí Khon.
„A voni mají nějakou firmu, že sem tak zvědavej?“ nedá se Silberstein.
„Ále, no jó. Vyrábím v ní slavičí paštiku,“ nakonec odpoví pan Khon.
„Slavičí paštiku? Prosim jich, dyť to musí bejt drahý, komu to prodávaj?“
„No tak, každýmu.“
„Každýmu? A kolik to počítaj? „
„No kolik, kolik?! Pět kaček deset deka!“
„Pět korun za deset deka slavičí paštiky? Poslouchaj, Khon, to nemůže bejt pravá slavičí paštika!!“
„No, abych se přiznal, trochu to míchám.“
„Was heist trochu to míchám?!“
„Nó jen tak trochu. Jedna ku jedný!“
„A s čím, prosím jich, to míchaj?“
„No, s koninou. Jeden slavík, jeden kůň.“

Tak dneska, po pravdě řečeno pane Khon, dneska by tohle nešlo. Dneska se pančuje konina. Jen nevím s čím. Se slavíkama to určitě nebude.

No a když jsme si tak popovídali o konině ještě jednu malou vzpomínku na koninu. A na Francii. Je sice pravda, že největším problémem Francie je to, že v ní žijí Francouzi, jak tvrdli Angličané. A že jinak by to byla bezvadná země. Ovšem i ti Francouzi...

Pozvání na odborný seminář do Francie mne zavedlo do míst, kam bych se asi jinak nikdy nepodíval. Uprostřed Francie, mírně východně pod Paříží je oblast bez velkých měst a stranou cizineckého ruchu.

Cílem bylo městečko Poitiers, které mi jménem připomínalo onu rozkošnou dámu ze Tří mušketýrů. V městečku byl krásný francouzský zámek a taky fabriky v bývalé vojenské zóně. Když už zónu vojáci nepotřebovali, nastěhovaly se tam různé firmy. Uprostřed lesů tak bylo něco užitečného a neblbli tam jenom ekologické zelené mozky, co u nás střídají v bývalých vojenských oblastech původní vojenské zelené mozky. Takhle bych si představoval využití těch všech vojenských újezdů u nás. Ale to je jiné vyprávění.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.