„Tam, tam“, začali volat lovci po prvních salvách . Co a kde spatřili jsem ze země neviděl. Vnořili se hrdinně do vysokého rákosí a každý zamířil jinam. Ihned se odtamtud začala ozývat střelba jak od Verdunu, a „dým stoupal jest jak z pálenice“, jak se říká v Bibli. A já jenom čekal, koho přinesou prvního zastřelenýho.

Kupodivu po šíleném střeleckém intermezzu, kdy se z rákosí ozývala střelba a výkřiky jako „Hajde, hajde, Vladimir!“, „Tova si ty, Rusi?“ (Rusi je bulharské mužské jméno), „Glupan!“ (blbče!) a podobně, vynořili se lovci z houštin rákosí a k mému největšímu úžasu nesli jednu zastřelenou kachnu a jednoho na kost hubeného zajíce. Toho možná z toho kraválu trefila pepka, protože střelnou ránu jsem na něm neviděl.

Úspěšný lov bylo nutno zakončit přípitkem a vydali jsme se k vesnici. Z dálky bylo vidět její kamenné zdi kolem zahrad, nahozené směsí bláta a písku a pak obílené vápnem. To jako vzpomínka na doby, kdy tyto vesnice přepadali turečtí nájezdníci. Pak zasvítily střechy a pak už nevím.

Mezitím se v Praze soudružky vrátily na zasedání ÚV KSČ, páč už měly napečeno. Soudruh Antonín Novotný si vzal slovo a promluvil k soudruhům rovnou z hlavy a bez papíru, čímž bylo i jeho největšímu příznivci jasné, že je to naprostý blbec. No, tuhle chybu po něm u nás i v jiných lido-demo předvedlo v dalších desetiletích několik vůdčích soudruhů, že ano. Takže veřejně prasklo, že dotyčný je přes vysokou funkci, no řekněme, duševně mdlý. V poslední době se to stává i našim, éé řekněme, tedy ééé, demokratickým politikům.

Ležel jsem na gauči ve vesnickém nóbl pokoji, přemýšlel, kdy se přestane točit strop a nic jsem netušil o tom, že v Praze právě začíná Pražské jaro. A že relativně brzo potom přijedou tanky a ty tanky že budou první předzvěstí konce Svazu sovětských socialistických republik. V místním rozhlase ten den z Prahy pravili, že soudruh Novotný měl řeč a na Svobodné Evropě kombinovali, který tajemník vystřídá kterého.

Že se právě tvoří dějiny jsem nevěděl ani já, ani komentátoři ani prognostici. A od té doby vím, že nejen že se nemá věřit prognostikům, ale že některé světodějné události je nejlepší prožít na lovu divokých kachen. Kdybych býval byl u něj zůstal, mohl jsem se vyvarovat mnohých dalších nebezpečenství.

A už žádný recept. Půjdu se najíst a doporučuji to i vám. Protože jak se správně říká: „Život je nepřetržitá řada průserů, nepravidelně po sobě jdoucích.“ A ty je nejlépe očekávat s plným žaludkem.

A to je konec této knížky, s kterou se podle počtu prodaných knih i návštěv na Neviditelném Psu (doufám) pobavilo mnoho čtenářů.

Takže naposledy

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, můžete si knížku „Kdo rád jí, ať zvedne ruku“ objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel i když pošta už zase podražila, my necháváme starou cenu.