19.3.2024 | Svátek má Josef


JEN TAK: To je žrádlo, samý sádlo, samej etamín...

4.10.2022

Mladý organismus potřebuje mnoho energie. Kteroužto získává z potravy. Pročež už od dob starého Říma byli u všech armád světa provianťáci. A ve vojsku jsou všichni provianťáci dodnes vážení. Protože mají klíče od skladu. A to hlavně od skladu s jídlem.

„Nástup na menáž,“ řval dozorčí roty jak protrženej, přestože to byl jediný rozkaz z rozkazů, které vydával a na který reagovali všichni rychle a zodpovědně. Daleko rychleji než na řvaní „Poplááách“.

Být při poplachu na buzerplace první je kravina, být první v jídelně je výhoda. Že je jídlo jedním z hlavních potřeb vojáka, věděli už dávno i tvůrci umění. Takže už v písničce, kterou si zpívali naši pradědové v rakousko-uherské armádě se zpívalo o tom, jak voják dostal z domova balík. Ta písnička, je tak nadčasová, že každý z nás, kdo byl na povinné vojenské službě, něco z toho zažil na vlastní kůži:

Někde za horama pláče moje máma, že má syna na vojně,
že fasuje denně veku komisárku a von že by sežral dvě...
... Dnes mně psala máma, chlapče nebuď fláma
pana lajtnanta si važ,
spi na levým uchu, drž si nohy v suchu, Francbajvajnem si je maž.
... Poslala mě máma bednu s lahůdkama, abych prej tam neměl hlad,
roťákovi štrůdle, kaprálovi nudle hned jsem z toho musel dát,
stráža si vzal krátký, kluci karbanátky,
hejtman z husy pečínku, a jak se prali,
div nesežrali i tu prázdnou bedýnku!

Na letišti nás krmili celkem slušně. Československá lidová armáda svoje letectvo, včetně obsluhujícího personálu, brala celkem vážně. Bylo ovšem celkem jedno, co a kolik přesně jsme ten den měli k jídlu, mladý kluci mají hlad pořád. Ještě jiný potřeby mají pořád, ale ty už musí uspokojovat tak nějak, „souzi“ z vlastních zdrojů.

Balíky z domova byly balíky z domova. Jistěže v nich bylo leccos dobrého, ovšem nejdůležitější bylo sádlo. Domácí škvařené sádlo. Od maminky. Dole u dna s trochou škvarků, co se pak dají namáznout na měkký chleba a ony, ty škvarky a škvarková drť, udělají takový jakoby mramorování a pak se to posolí...

Měkký chleba jsme kradli ve skladu, páč bylo zakázaný, aby se vojáci cpali měkkým chlebem. Ovšem, přátelé, pod domácí sádlo musí být měkkej chleba!

V době, kdy jsem sloužil vlasti, když JZD byly „jednotný“ a ještě né tak úplně moderně vyspělý, se u nás chovala klasická prasata. Taková ta, co z nich je dobrý jedlý sádlo. A ne ty prasečí brojlery, co nám sem přinesl rozvinutý kapitalismus. Oni ovšem už i „souzi“ ke konci pěstovali tyhle „kuřecí prasata“, co když z nich máte řízek, tak nevíte, jestli je to kuře, krůta nebo prase, případně zda to nevyrobili uměle ve Spolku pro chemickou a hutní v Ústí. Takovou to má chuť.

Takže každý z nás měl ve své skříňce sklenici se sádlem. Bez sádla by to vůbec nešlo. Přežít vojnu. Pro někoho, kdo chodí pěšky a tvrdě pracuje jsou všechny makrobiotické diety na prd. Jak zpíval ostravský bard o socialistických hornících: „a když není špeku, tak něsu vykony“.

Což mohu potvrdit. A armáda musí být vždy připravená! A silná! Takže jsme dělali, co jsme mohli. Podle hesla: „Voják se stará, voják má“, jsme se tedy starali.

Byly jen dvě věci, které prostý vojín lidové armády z fasované stravy nejedl anebo jen v nejvyšší nouzi. A to byly neopominutelné součásti dávky studené stravy takzvaného „Kádéčka“ a to nejprve a konkrétně sovětské rybičky v tomatě s názvem (fakt!!) „Byčky „, kteréžto jsme fasovali často na nedělní studenou večeři. A potom za druhé strašlivý tavený sýr v konzervě. Malá plochá konzerva vypadala jako... jako... no vlastně jako puk. Hokejový.

„Kluci, to fakt vypadá jako puk!“ pravil četař absolvent, zvaný Pěťas, když vylovil z fochu v lavici „zapomenutou“ sýrovou konservu. To, když tam z nudy hledal, jestli by tam nebylo něco ke čtení.

„Za letištěm je zamrzlej rybníček,“ ozvalo se z lavic učebny, kde jsem coby kulturní referent předstíral, že vedu PŠM – tedy Politické školení mužstva. U čehož mne ovšem Peťas jako důstojnický čekatel musel hlídat, páč jsem byl politicky nespolehlivý vojín. Ovšem na druhé straně jsem byl schopen najít na nástěnné mapě nejen rudě vymalovaný Sovětský svaz, ale i některé exotické státy jako třeba Austrálii a tak, což nezvládali ani někteří důstojníci. Vojíni základní služby, včetně Peťase, to zvládali všichni.

Klidné dopoledne v učebně vyhřáté ústředním topením svádělo k polospánku.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.