A kde že jsou vlastně v tom povídání ty čerešně? Co o nich byla řeč v úvodní části tohoto kusu povídání? A jestli pak jsem si je dal na slovenských prázdninách? No jak by ne.

V aleji na strmé a kroutící se cestě z vesnice nahoru do kopců k hájence totiž čerešně zrály až v červenci a byly báječné. Chodili jsme na ně a cpali jsme je do sebe hned na stromě. Jestli jsou v nich nějaký červi, to jsme nezkoumali. Hlavně když nám chutnaly.

Ostatně naše pražská sousedka Gerta, když jsme po válce jako kluci chodili na třešně do sadu nad Trojou a dumali, jestli nebudou červavý, vždycky říkala: „Jen se nevošklíbejte! Je to maso a je bez lístků.“

A když byl rok, kdy byly třešně jo hodně červavý, naučila nás, co s tím. Tady je rada pro vás: To se hodí natrhané třešně do hrnce se studenou vodou, počká se tak půl dne, až červi vylezou a když pak plavou utopený na hladině, tak se voda sleje i s vytopenýma červama a třešně jsou připravené k hostině. No a kdyby uvnitř zůstal nějaký ten červ, co nestačil vylézt a utopil se, víte, jak to říkala Gerta. A navíc přátelé zdravé výživy, takový červ z třešně, ten nebyl určitě krmen kostní moučkou, růstovýma hormónama a podobně. Tak co proti němu vlastně máte? Je to naprosto ekologicko-bioticko nezávadný maso! A nemrmlejte, a jezte. I kdyby nebyl ten červ utopenej, no a co? Ústřice se taky jedí živý!!

A taky jsme určitě snědli i nějakou tu třešni i s červem a občas i s peckou. Na stromě v cizím sadu není čas si moc vybírat. Ani co s týče pecek. Šla dovnitř, musí jít i ven. Byla naše zásada. A někdy jsme to zkoušeli i schválně, jak to kluci dělají. To, když jsme chtěli zjistit, co to udělá, když takový pecky z třešní odchází pod tlakem metanu ze zažívacího traktu. Měli jsme z toho náramnou srandu.

Někdy se ale pak děly věci! Starej Honza Kubíček, co mi pak dělal mistra ve fabrice, vyprávěl, jak dramatické následky může mít, když se malému městskému dítěti, které ještě nemá zkušenost s třešněmi, dají třešně i s peckama a nechá se bez dozoru.

Jeho malý syn, ve věku, co sedává ještě na nočníku, zblajznul v nestřeženém okamžiku půl pytlíku třešní. I s peckama. Následky se dostavily brzo. Ukrutný břichabol. Malý chlapeček plakal a plakal a zděšení rodiče uháněli k lékaři, co s tím.

„To nevypadá dobře,“ pravil pan doktor a nařídil, aby mu dávali na bříško teplou plínku, mezitím aby jej opatrně masírovali kolem pupíku a rozhýbávali zažívací trakt jemným zvedáním nožiček k bříšku a nazpátek. A přitom měli pozorovat, zda z něj ty pecky jdou. Jinak že je to na nemocnici.

Maminka s tatínkem dělali, co mohli. Ovšem maminka není tatínek a tatínek není maminka, i když feministky tvrdí, že je to vlastně jedno. V praktickém životě má každé pohlaví své funkce a zvyky. Jak říká doktor Plzák, manžel, když v něm chytnou po rodinné hádce saze a vyběhne rozčilený z domova, že jde pryč, tak za nějakou dobu, když se vrací, poníženě žebrá za dveřmi, aby ho pustili domů. Žádný chlap si totiž v takovéhle dramatické situaci nevezme s sebou klíče a často ani peníze a vyběhne mnohokrát jen v pantoflích. Žena, pokud odchází dramaticky z domu, ať už se „vrací k mamince“ případně „odchází někam jinam, za svou pravou láskou“, má vždy klíče s sebou. Aby si mohla v klidu odemknout, až se bude zase vracet. Taková je pravda.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.