V mládí jsem podobnou nabídku párkrát dostal, ale ne od vyznavačů UFO.
Tedy mezi náma, vyslovená anebo i nevyslovená věta „šáhni si“ patří k větám, bez kterých by lidstvo pravděpodobně už dávno vyhynulo. A přitom ji nikdo nikde neviděl ani napsanou, ani vytesanou, zatímco plno vět, které lidí nechávaly a nechávají chladnými na nás kouká z kdejakého mramoru anebo fangle.
Taky, abychom se tak nějak přenesli z intelektuálních výšin sem k nám dolů, a dokonce někdy i pod nás, jistě jste si všimli, že nikdo nikdy neviděl skutečného vodníka. A jak je to známá postava, Vodníka zná každý! I v literatuře, a to i vážné, je zastoupen. Přesto jej nikdo nikdy neviděl.
Co se týče jídel, mám občas pocit, že je velká část našinců na tom v některých oblastech podobně. Existují jídla, o kterých se píše v každé slušné literatuře, ale vážení, kdopak z nás je skutečně jedl? Skoro nikdo! A přitom jsou skutečně velice dobrá. A mají spojitost s rybami! První z nich je
Ingredience:
500 g ryby, u nás kapra anebo to, co kdo chytí na prut. (Vhodné je prý přidat ke kaprovi štiku.)
2 až 3 cibule
25 g oleje
50 g sádla
mletá sladká paprika
0,5 l rybího nebo zeleninového vývaru
4 paprikové lusky
citron
podle chuti ocet, sůl, pepř
nakonec 0,2 l kysané smetany
Jemně nakrájenou cibuli zpěníme na oleji a sádle. Až zesklovatí, přidáme mletou papriku. Směs osmahneme, zalijeme vývarem a dobře rozmícháme. Základ povaříme, přidáme na nudličky nakrájené papriky.
Rybí maso nakrájíme na kostky, osolíme, opepříme a vložíme do základu. Povaříme asi 20 minut, dochutíme citronem nebo octem. Nakonec halászlé zjemníme zakysanou smetanou a dosolíme.
Podáváme s bílým chlebem. Pijeme bílé maďarské víno, třeba Badacsonyi Szürkebarát anebo Kéknyelü, oboje to slavná vína z jižních svahů nad Balatonem.
Druhá skoro tajemná polévka, kterou znají z literatury, a to z povinné literatury hlavně starší ročníky, je ruská rybí polévka „ucha“. Snad z důvodů, aby nebyl od někdo podezírán v okolí, že podlézal vrchnosti, neslyšel jsem, že by si ji někdo doma vařil. I když na druhé straně skoro oficielní potravinu, sovětsko-ruský „boršč“ si lidi dělali. Tak nevím. Co vím, že je škoda, že si téměř nikdo, koho znám, nepochutnal na „uše“. (Možná je to tím blbým skloňováním: „Mami, co bude dneska k večeři?“ „Ucha!“. A večer u stolu: „Pepíčku, nekruť se u tý večeře a nešťourej se v uše.“ – Fakt to blbě zní.
Ovšem dobře to chutná! No anebo je to možná tím, že Češi považují rybí hlavu a ploutve za odpad. I když vánoční rybí polévka je přeci taky z hlavy?! Tak nevím.
Václav Vlk st.
Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě na skladě knihu pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz
Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.