28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

JEN TAK: Šáhni si na vodníka!

Tedy mezi náma, vyslovená anebo i nevyslovená věta „šáhni si“ patří k větám, bez kterých by lidstvo pravděpodobně už dávno vyhynulo. A přitom ji nikdo nikde neviděl ani napsanou, ani vytesanou, zatímco plno vět, které lidí nechávaly a nechávají chladnými na nás kouká z kdejakého mramoru anebo fangle.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Ticháček 1.12.2022 17:58

Některá jídla se nepřipravují spíše že zvyku.

Základem toho, co člověk vaří jsou chutě toho nejlepšího, co člověk kdy jedl. Maminka, babičky, oblíbené tety.

Pak dostatek času. Ty zmíněné ženy vařily jinak, a hlavně v jinou denní dobu. Ono přijít z práce ve tři domů, něco dělat, a dvě hodiny vařit dobrou večeři aby byla v sedm na stole bylo něco jiného, nežli přijít domů v šest, a když nejdu na kolo, mám půl hodiny na večeři v sedm. Houbeles. Ať si fakani sáhnou do lednice, starej je dospělej, ať se stará.

Víkendy to samé. Babičky po snídani začaly vařit nedělní oběd. S tím že svíčkovou a podobné věci začaly dělat už v sobotu. Maminka s tatínkem a se mnou, pak bratrem byli někde v luftu, v neděli se jakž takž večeřelo, v sobotu buhvíco někde u vody, u babiček žranec.

Jídlo chce nejen chuť, ale hlavně čas. Mamince je triasedmdesát a vyvařuje jako babička, když jí bylo padesát. Má čas, stejně by se nudila.

A pak jsou lidé od přírody mlsní. Jsme schopni přijít před půlnocí domů s chutí na plněný knedlík. Dáme dusit zelí, vaříme brambory, vyrábíme těsto, na slanině si děláme uzené do těch knedlíků a kolem čtvrté se najíme. Ještě že je před námi volný den.

Omíme si přes hodinu dělat cibulku. Čím pomaleji, tím chutnější. Znám pár šéfkuchařů že špičkových hotelů, kteří nejen žasnou nad dobou, kterou jsem ochoten věnovat ve vodáckém tábořišti jedné míchaným vajíčkům, ale kteří nadšeně požírají to, co během dvou hodin udělám k večeři. Jen to dělám na chuť, ne na kšeft. Na jaře mi jeden spočítal grilovačku pro deset lidí. Jasně. Sobotní večer mi začal ve čtvrtek ráno. Kuře, vepř a hovězí. Naložit. Šest marinád. Do některých jsem dělal karamel. Jeden z bílého, druhý z červeného. Do něčeho koňák, do něčeho jogurt, ke každému jiný dip. Takže člověk ňuchá, kolik mleté pýchavky, aby to šlo do kupy s červeným grepem a vedle sedí chlap, který si za dva měsíce v kuchyni vydělá to, co já za rok. A počítá. Na tohle jsi dostal prachy, zbytek jedeš že svého. To jsou tvá drahá vína.

R. Polášek 2.12.2022 10:12

Tak to platí njspíš obecně. Kuchař z povolání musí vzít kus jídla, šmik šmik, plác na pánev atd a do půlhodiny musí mít to jídlo hotové. Nebo mu host odejde. A sučasně ještě musí stihnout s pomocníky dalších 10 - 20 jídel. Jen málo jídel vaří dopředu a i tam to musí mít rychle. Kuchař ze záliby (nebo z nedostaku peněz) swi s jedním chodem může hrát hodiny a může používat i nejlevnější suroviny, když je díky dlouhému času přípravy dokáže vytáhnout na roveň drahým jídlům.

R. Polášek 1.12.2022 11:53

Na rybí polévce mě vadí, že téměř vždy dojde na lámání chleba neboli to rybí maso se musí z ryby obrat, aby se vyndaly kostičky. Včetně těch drobných. A to nenávidím. Jedině že by se ryby předtím patřičně naložily tak, aby kostičky změkly a nemusely se vytahovat, ale mohly zůstat v polévce. A to, když už si rybu takhle naložím, tak ji rovnou sním třeba s chlebem nebo ji maximálně použiji na výrobu rybího salátu. A neprotahuji to ještě s vařením polévky.

Co se týká boršče, používám svou vlastní variantu z červené řepy, brambor a kysaného zelí s levnou uzeninou, párkem atd.

J. Ticháček 1.12.2022 17:11

Také se jich lze zbavit jednodušeji. S velkými kostmi se smiřím, nakonec i malý kapr je pln kostí na jejichž rozměr jsem připraven z přípravy drůbeže, nebo drobných savců, a na tu drobotinu funguje příčné nařezání a prudké opražení. Nakonec to fungovalo i na kuře a králíka. Při vhodné úpravě některé kosti i malý chlapeček předškolního věku prostě schroustal s menším úsilím, nežli patku štrůdlu, případně dobře vyléčeného rohlíku.