Krásně si zalyžujete, nejlépe na jarním sluníčku a pak si dáte gáblík. Třeba na prosluněné terase s výhledem na veliké bílé kopce kolem.

Skoro všude mají například v nabídce jídel kynutý Knödel mit Mohn, což je jeden obrovský knédl silně posypaný mletým mákem s cukrem, který stojí na talíři v horkém rozpuštěném másle. Vevnitř bývají povidla. Bacha, také mají „Mohnklösse“, tedy knedlíky sypané mákem. Ty jsou taky dobrý, ale u sjezdovek je většinou nemají. Až dole v údolí.

V horském bufáči, který mám rád, kousek sjezdovky pod kopcem zvaným Zwietausender, kde mají jako všude v Tyrolsku čisté toalety, a dokonce na přání i sprchy a velikou terasu s krásným výhledem, jsem viděl, jak se mladý, lehce po několika pivech a troše šnapsu společensky unavený Austriják vybodnul na rakouské slušné chování. A dojedl tuto pochoutku tak, že vzal talíř a vyblízal všecko to nejlepší co na dně zbylo. Takovou tu omáčičku, co se udělala na talíři z másla a z máku s cukrem. Talíře totiž bývají nahřáté, takže se to hned nesrazí!

Takže stačí říct, že chcete knédl s mákem – mit Mohn – a je klid.

Prostě „naši Rakušané nám rozumějí“.

Jinde to může být trochu jinak. Třeba v Anglii. Angličané proti Čechům obecně i osobně většinou nic nemají. Tedy pokud vědí, že nějací Češi vůbec jsou. Většinou znají jen Rusy a hlavně Poláky. Ale chovají se obecně vstřícně. Takže jste v pohodě. Jenže zkuste si u nich v restauraci objednat kynutý knedlík s mákem! Nemají!!!

Nabídnou vám nejspíš jen Fisch and Chips. A že po nějaký době v cizině člověk může mít – co může, prostě má – chuť ausgerechnet na mák! Na knedlíku!? Nevěříte?

Kamarád, no, říkejme mu třeba Karel, kdysi emigroval. Prostě zdrhnul za kopečky. Vzal roha. Zdejchnul se. To se tak stávalo. Za nějakou dobu pak většinou přišel dopis z Vídně, jak zpívá slavná písnička o Klementajn: „junge Frauen, alter Wein“. Ovšem Karel neposlal pozdrav z Vídně, ale z Londýna.

Z toho je jasný, že to nebyl labužník. Labužník neemigruje do Londýna. To dá rozum! A tak se Karel po nějaké době ozval, že už má těch místních specialit jako je yorskhirský pudink, jablečná omáčka k pečenému vepřovému masu, mátová omáčka se skopovým masem a podobných lahůdek plné zuby. A čínské, indické, pakistánské a podobné kuchyně taky. A jestli bychom mu neposlali něco českého. Že objevil polský krámek, kde mají středoevropskou mouku. Dumali jsme dumali, až jsme to vydumali. Kamarád byl všema deseti pro. Poslali jsme mu dva půlkilové balíčky, na kterých byl zvenku veliký nápis MÁK. A pod tím modře: Balírny Praha, národní podnik.

Po nějaké době si pro kamaráda přišli do práce dva nenápadní pánové. A protože to bylo v Londýně, zaměstnavatel a kolegové koukali. Je vidět, že byli nezkušení. Být ze střední Evropy, ani by se nedivili. Že si občas pro někoho přišli nenápadní pánové, bylo, a jak koukám na české televizní zprávy, je i u nás dodneška je celkem běžné. V Anglii si chodí hoši ze Scotland Yardu jen pro mafiány a drogové dealery.

Korektně, ale nekompromisně jej detektivové odvedli na úřadovnu, posadili ke stolu a pak dramaticky odhalili obsah poštovního balíčku z Prahy.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.