Plno věci se nemá dělat. To je jedna z věcí, kterou nás rodiče naučí nejdřív. Většinou se v tomto věku jedná o základní věci, spojené s těmi, abych tak řekl animálními záležitostmi. Například se nemá, jak se vysvětluje už úplně malým dětem, kakat do plenek. Taky se vysvětlí dětem, že se nemá všechno, co kolem sebe vidíme strkat do pusy. Protože by to mohlo být nejedlé.
Ovšem, tato základní pravidla jsou brzo poněkud zesložitěna. Například různými konkrétními příkazy a zákazy. Nebudeme rozebírat ty příkazy, jak se má a kde se má tentononc, tedy že se nemá „tentočkovat“ veřejně, a že holčičky mají jiné místnůstky a chlapečci taky jiné místnůstky a tak. Více nás zajímá oblast, jak se má jíst, kde se má jíst, co se má jíst a taky kdy se nemá jíst.
Některé příkazy typu „kdy se nemá jíst“ jsou celkem logické. Plavete-li v moři, je pitomost jíst při tom obložený chlebíček a to přesto, že obě činnosti samy o sobě člověku přináší potěšení. Taktéž není vhodné šustit na koncertech vážné hudby pytlíkama bonbonů. Ovšem protože se neprodávají bonbony v nešustivých pytlících, raději na ty koncerty nechodím.
A taky se prý nemá v noci jíst. Na tvrzení, že se nemá v noci jíst, si vybudovaly celé generace lékařů-dietetiků, i novinářů (tedy spíš novinářek píšících do nedělních příloh), svoji kariéru. Tedy „oni a ony“ – myšleno doktory-lékaře i novinářky –dokonce tvrdí, že by se nemělo jíst ani večer. A když, tak málo. Že prý se po tom tloustne.
Dokonce je to ve střední Evropě tak oblíbená a do podvědomí národa i hostinských zavedená pomluva, že když si chcete v této oblasti světa dát večer nějaký dlabanec, nemáte skoro šanci. Rakušáci zavírají nejlépe v osm večer, aby mohli brzo ráno vstát po vzoru císaře Františka Josefa. V Německu je to trochu lepší, tam mívají otevřeno večer aspoň prodejny Donner-Kebab, řecké restaurace a podobně. Zatímco echt německé, nejde-li o jó nóbl podniky, zavírají v devět a když něco mají po osmé tak většinou gulášovou polévku z konservy.
V Česku to znáte. Večer se najíte buď v superluxusní restauraci, nebo v lidové hospodě. Lidovými hospodami míním jak „asijské restaurace“ tak „mekáče“ anebo KFC a podobně. Nic mezi tím. Tuhle jsme šli z divadla a chtěli o půl desáté navštívit v Nuslích restaurant Pravěk. A pojíst. Chtěli. Ale marná snaha.
Číšník, jak nás zahlédl, tryskem utekl z lokálu do kuchyně a bylo to. Zůstali jsme sami. Nikde nikdo. Pak asi za pět minut se objevilo vedle futra kuchyně jedno pátravé oko pod kuchařskou čepicí, a když zjistilo, že tam ještě jsme, zase zmizelo. Jinak tam bylo ticho jak v kostele. Šli jsme domů hladoví.
Já tedy nevím. V Anglii, kde se prý bohatě snídá, a večer skoro nevečeří, byli tlusťoši vždycky, jak víme už od Dickense. A dneska je to ještě horší.
V Bulharsku se večeří klidně v deset večer, stejně tak v Chorvatsku a tlustých tam není nějak moc. A to tam klidně najdete po půl jedenácté celé rodiny, včetně dětí, jak se cpou kebabčatama nebo pljeskavicí a bílým chlebem. Což prý je děsně nezdravý, jak tvrdí od mého mládí všichni doktoři.
Také ve Španělsku nebo Portugalsku se večeří nejlépe pokud možno hodně pozdě, nebo ještě později. A to tihle obyvatelé Pyrenejského poloostrova patří mezi dlouhověké. Ovšem podle našich doktorů – večerní jídlo = tloušťka a ta prý zkracuje život.
Já nevím jak kdo, ale já mám večer hlad. O půlnoci je ten hlad skoro nesnesitelný! Tím hladem trpím! Ten noční hlad mne vysiluje! A nejsem sám, jak vím.
Moje maminka to řešila tak, že si večer k posteli vždycky připravila několik důležitých věcí. Nejprve cigarety. Tehdy se ještě nevědělo, jak jsou škodlivý. Jo, a popelník. Kdyby ji v noci popadla nikotinová touha.
Pak skleničku s vodou. Ostatně, to je zajímavé, jak se mění zvyky a móda, co se týče ložnic. Podívejte se do starých knih a na staré filmy. Dříve měli nejen pod postelí nočník, ale na nočním stolku skleničku s vodou.
No, a nakonec si maminka připravila misku s ovocem. To nebylo, milí mladí přátelé, za bolševika jen tak einfach, mít na jaře jablka a podobně! To nebyly žádný super – a hypermarkety, které novináři a intoši a náš bývalý i dnešní pan exprezident tak nemají rádi, kde je ovoce po celý boží rok, co hrdlo ráčí. Do rána z misky všechno ovoce zmizelo.
Václav Vlk st.
Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz
Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.