Neviditelný pes

JEN TAK: Prázdniny

26.7.2022

Když děti vyrostou, až už jsou velké a často mají už svoje vlastní děti, přijde člověk o mnohé radosti, které mu původně připadaly jako veliké starosti. Třeba takové prázdniny. To byl někdy problém. Časový.

Mluvíme o prázdninách v době, když je dětem ještě tolik, že jezdí s rodiči na dovolenou, a není to pro ně za trest. Ani pro děti, ani pro rodiče. Vraťme se tedy do doby, kdy naše děti byly ještě dětmi.

„Klukům začínají prázdniny!“ pravila žena a významně na mě pohlédla. Tím bylo řečeno vše o tom, co si myslí, dále co mám zařídit, a v této krátké větě bylo navíc obsaženo, že ona, chudák ženská, si to všechno zase odtrpí.

No a co má být, jsou prázdniny! Jako bych já snad nařídil, že děti budou mít dva měsíce prázdnin a my máme jen tři neděle dovolené! Ovšem fakt je, že manželky jsou vždycky pevně přesvědčené, že za všechno můžou manželé. A často i za ty děti. Jako že vůbec jsou. Ty děti.

Co se týče dětí a manžela, pravil kdysi klasik: „Každá ženská má naprosto geniální děti a úplně neschopného manžela, čímž je pochopitelně naprosto frustrovaná.“ (Takže si musí, ale musí! jít koupit botičky nebo šatičky, aby se s tím nějak duševně vyrovnala, jak zase říkala moje maminka.)

Ale to je na jiné povídání. Naše děti jsou, pánové, nepochybně „naše“ děti. Někdy jsou nám tak podobné, až nás z toho jímá děs. Když si vzpomeneme, co my jsme v mládí vyváděli. A hlavně o prázdninách.

Protože prázdniny – to je věc, která mě ještě dnes dokáže pohladit jako za klukovských let. Slunce svítí, rybník zve ke koupání, zrají třešně a na téhle představě nic nezmění ani to, že pamatuju červenec, kdy byla v polovině měsíce v poledne teplota na teploměru na chalupě stejná jako na Štědrý den minulého roku, to jest šest stupňů nad nulou, a stejně lilo.

Když jsem to památné léto přinesl košík křemenáčů, chtěli ostatní chalupáři vědět, jestli neměly na sobě hubertusy. Když vyrostly v takovýhle „kaltně“. Taky s těmi třešněmi je to u nás na chalupě poněkud jinak. U nás občas zrajou třešně v srpnu a pozdní se dají trhat i v září, společně s ranými švestkami. To byste koukali, co to dělalo za bolševika s lidmi, když jste jim v září nabídli hrst čerstvých třešní. Mysleli si, že jste dostali devizový příslib, anebo že máte „strejdu v Americe“, který vám posílá bony.

Ale nechme vzpomínky na studené července, protože ať přijde léto studené nebo teplé, školní prázdniny začnou. Hned zkraje prázdnin jsme odvezli na chalupu děti, protože na první turnus tábora jsme je nikdy nedostali. Nikdy. Stejně jako nikdo z mých známých. Doteď. Někdy mám dojem, a to se s výměnou režimu nezměnilo, že první turnusy táborů jsou něco jako příběhy sci-fi. Je to a přitom to není. Věci snové a neskutečné. Kdykoli a kdokoli přihlásí z mého okolí dítě na první turnus, zjistí, že je obsazen. Nikdy jsem se nedozvěděl kým. Třeba tam jezdí Marťani.

A tak se na začátku prázdnin naložila babička a děti a odvezly se na chalupu. Nejlépe několik babiček v kruhovém hnízdění, v chalupách blízko sebe, aby se babky vzájemně hlídaly, když už nejsou nejmladší. Starším dětem se uložilo, aby měly rozum a daly pozor na babičku. Kdyby něco, ať jdou za babičkou do vedlejší chalupy, telefon že mají na statku (kdo tehdá něco tušil o mobilech!!) a hlavně ať moc nezlobí. Babička dostala instrukce, ať nekupuje zbytečnosti v pojízdné prodejně a necpe děti čokoládou, což ona hbitě přislíbila a v duchu vzpomínala, jestli nezapomněla dát do kufru i tu švýcarskou čokoládu, co koupila v Tuzexu. Jen aby se jí po cestě neroztekla.

Rodina i s babičkou se tedy odvážela na chalupu, a pokud na ženu nezbylo místo v autě, tak děkovala osudu. Konečně se po nervácích s vysvědčením, tábory, balením a po všech jiných povinnostech jednou vyspí, doma uklidí a bude mít alespoň chvíli pro sebe.

Auto dorazilo na chalupu s nákladem balíků a kufrů, dětí, babičky a psa. Na místě rodina vyložila náklad a v neděli si jel táta užívat s vlastní ženou prázdniny do města. Na chalupě nechal děti, babku a dědu. Na toho bych málem zapomněl, zatracená emancipace.

Ovšem pokud děda je anebo byl. Dědové – to bylo a je úzkoprofilové zboží. Děda byl už za nás nedostatkové zboží. A když něco chybí, tak to je špatné. Klukovi chybí děda. Jak kluk nemá dědu, chybí mu kus dětství a vzor, jak se vlastně má mužský chovat. Děda už je tak starý a tak moudrý anebo pošetilý, podle toho, kdo to hodnotí, že poradí vnukovi, jak se leze na strom, jak se chytají načerno pstruzi, zapaluje ohníček a pečou buřty, a když jde vnuk sousedovi na hrušky, děda dává „bacha“. Děda taky umí spravit kolo, má dost času, aby vyřezal lodičku, a opraví elektriku, když babička remoskou vyrazí pojistky. Tak nezapomeňte, děda je strašně důležitý. I když leze tátovi občas na nervy. Nebýt dědů, mnoho chalup by bylo nedostavěno, mnoho stromů nezasazeno, mnoho synů by nevědělo, jak se naklepe kosa. Klukovi by chyběl ten nejvěrnější a nejchytřejší kamarád.

V pátek dorazí na chalupy, které bývají obsazené po celé prázdniny, tátové a mámy.

Zkouknou děti, babičky, s kamarády si dají v hospodě pivo. A v neděli se jede domů, v podivně prázdném autě. Děti si ani moc nevšimly, že tu rodiče byli a že zase odjeli, mají své důležitější dětské starosti. Babička si oddychla, děda si konečně sedl. Doma se rodiče radují, že jsou konečně jednou úplně „opuštění“. Když má člověk dvě děti, potřebuje být čas od času alespoň na chvilku úplně opuštěný, aspoň na pár dní, aby se nervy vzpamatovaly. A až pojede s dětmi na dovolenou, aby se je nesnažil pohlavkovat hned na začátku. A děti aby se těšily, že pojedou s rodiči na prázdniny. Což jim stejně dlouho nevydrží. Jen co se porozhlédnou po světě a trochu povyrostou, budou chtít vyletět z hnízda.

A máte-li v životě skutečně štěstí, přivezou vám dnes vaše velké děti svoje malé děti a vy budete v úloze dědy a babičky. A na chalupě začnou zase další krásné prázdniny. Užívejte si je. Vnuci a vnučky rostou neuvěřitelně rychle a čas utíká tak rychle že kluci najednou začnou mutovat a holčičky si potajmu prohlíží hrudník v zrcadle , jestli už se něco nevzdouvá .A pak začnou jezdit jinam a s jinými a náš svět se zase posune o něco dále.

Václav Vlk st.

Koupit eknihu Hurá na chalupu můžete v knihkupectví Kosmas
chalupu


zpět na článek