To byla jedna z oblíbených větiček z dob našich školních diktátů, spolu s větami o vílách, které vily věnce. Bílení domu jsem považoval, jsa městské dítě, za něco stejně neexistujícího jako „víly u vily“, protože strop se u nás maloval malířskou hlinkou Malbyt a na otázku „co se bílí“ odpovídal malíř pokojů pan Haněl, co u nás doma vždycky „maloval“, že kravín. Bílení stropů mě tedy, až na pravopis, příliš nezajímalo.