„Na dobré baště je víc než jen to znát, jak měřit vzdálenost mezi nožem a vidličkou nebo umět vyrobit labuť z másla a vlastnit solničku, která vypadá Jako model bitvy u Pseudopolisu odlitý ze stříbra.“ (Terry Prachett: Kuchařka stařenky Oggové)

Přiznejme si to přátelé. Svět se kupředu řítí mílovými kroky! Vše je jinak! Kdeže jsou doby tuzemského rumu, her a malin nezralých. Kdeže jsou všechny ty události podle předpovědí ideologů, politiků, futurologů a prognostiků. Dneska vím jen jedno. Ať se dočtu v novinách jakoukoli předpověď, co prý se v budoucnosti určitě stane, jasný je jen to, že to bude určitě jinak. Ta nejistota je totiž jediná skutečná jistota.

Skutečně jen málo pravých jistot nám zůstává. Například Fernet Stock. Zvaný též „dech mrtvé milenky“. Alkohol, který nenajdete ve světě, jinde jako v Madetě... pardon, to byl sejra. V Česku. A v jeho separatistické části, Slovensku. Přestože to je, abych tak řekl nápoj národní. Nic tak děsnýho a s takovou chutí jsem ještě nikde nepil. A ne že bych to nezkoušel.

Co budu pít v budoucnosti nevím, to jak dají játra a jiné zažívací orgány, Pánbůh a příslušná komise Evropské Unie. Co jsem pil v minulosti, to vím. Ale co bude v budoucnosti, to nikdo neví.

I když mne za můj již poměrně dlouhý život kdekdo postupně varoval před žlutým nebezpečím, hnědým nebezpečím, rudým nebezpečím, zeleným nebezpečím. (Éééé nevíte jakou barvu mají ve znaku feministky?) A vždycky to bylo, abych tak řekl, s křížkem po funuse. Anebo vůbec kecali. Tvrdili třeba, že už za mého života

zasáhne celé lidstvo včetně nás hladomor, dojde uhlí, dojde nafta, dojde ryba, teplota se zvýší a zeměkoule zhyne vedrem a suchem. Jiní zase naprosto pevně tvrdili, že teplota se sníží a celá zeměkoule zamrzne. Jiní zase vážně hlásají, že jak dojde k celosvětýmu oteplování, čímž se vlastně zeměkoule ochladí a pak nastane doba ledová. Víte, co já na tyhle zvěstovatele?

Ale před rozhodujícíma okamžikama mého života mne žádný prognostik nevaroval. Například v době, kdy jsem odjel strávit Vánoce 1967 a Nový rok 1968 na Balkáně.

Soudruh Antonín Novotný svolal na tu dobu zasedání plenární ÚV KSČ, že je třeba jako řešit tyhlety „úkoly“ výstavby socialismu. A soudružky delegátky mu druhý den zasedání vzkázaly, aby si trhnul nohou, že jdou péct vánoční cukroví a radit se budou po Novým roce. Děda Mráz sem, děda Mráz tam, budou Vánoce. Neboť úkoly jsou složité, ale budou se řešit „v brzku“. A pak jsme se my, i soudružky divili. Na jaře roku 1968. Neznalost zákona neomlouvá, ale neznalost budoucnosti snad ano.

A tak jsme klidně vyrazili na zimní dovolenou.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, můžete si knížku „Kdo rád jí, ať zvedne ruku“ objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel i když pošta už zase podražila, my necháváme starou cenu.