Několik let předtím , za krátkého „Pražského jara“, než jsem sháněl Karlovýmu synovi doučování počtů, jsem seděl v Saint-Tropez na „Plage de Tahiti“. Slunce svítilo a moře šplouchalo a v hlavě mi běželo, že tady někde běhal „Louis de Funés“ se svými četníky a že před pár dny soudruh Husák pravil, že „si z hranic nenecháme dělat nějaký korzo“. Když tu z vody příboje pomalu vystoupaly na břeh dvě krásné mladé dívky, již na první pohled poupátka nevinná, zahalená jen do své nevinnosti, neboť to byla „Naturiste plage“. Jak říkají naši němečtí sousedé FKK, a jejich matka, co seděla vedle mě a mojí ženy na písku zavelela: „Pozdravte!“ Tak velí všechny matky na světě svým dětem a obě krásky, udělaly před námi na rozhraní modrého moře a zlatého písku poslušně „pukrle“ uklonily se a řekly: „Brý dén.“

Pak nás dvě půvabné Afrodity minuly a šly kousek dál po pláži k nějaké mládeži.

S dámou a jejím mužem jsme dali dlouhou řeč o výhodách a nevýhodách emigrace. Manžel i ona již byli zkušenými mnohaletými emigranty a chválili si svoji novou vlast, Holandsko. Jen s jednou věcí, jak se ukázalo, se nemohli oba emigrantští manželé smířit.

Obě holčičky, když manželé opustili rodnou vlast, chodily v Holandsku do nějaké přípravné školky, aby se naučily řeč.

„No, což o to, řeč se holky naučily,“ pravila matka. „Ale oni je tam naučili i některé věci, které se mi ale vůbec nelíbí!“ pravila nespokojeně. Byl jsem zvědav, co tak špatného je ti protestanti v té místní školce učili. Ten jejich volný přístup k sexu a tak...

„Vobě ty holky se v tý školce naučily jíst ty děsný pytlíkový polívky,“ vysvětlovala matka. „Já jim doma nabízím krásný vývar s nudličkama, co mně dá práce na ty nudle sehnat mouku, nebo jim uvařím bramboračku, anebo rajskou a ony mrchy nic. Nežerou to! A vošklíbaj se!“ rozvášnila se jejich matka. „A bůhví, co za svinstvo v těch fabrikách do těch pytlíkovej polívek dávaj!“ dokončila.

Podíval jsem se směrem, kde si obě princezny házely na písku pláže s nějakými kamarádkami míčem a ať jsem koukal, jak jsem koukal, a věřte mi, že jsem koukal skutečně bedlivě, abych měl určitě přesné informace, jestli holčičkám ty Knorrky nějak neublížily, na těle, to hlavně, ale fakt nebylo nic poškozeného vidět.

Tedy vidět toho jako jinak bylo hodně. Když někde poskakuje asi deset nahatých holek s mičudou, je vidět skutečně dost a dost. Ale i přes bedlivé sledování jsem nepřišel na nic, jako že by jim to nějak ublížilo. Jestli z toho měl někdo problém, tak já z toho koukání, aby mi nevypadly oči. Ovšem což byl naprosto jiný problém, než s nima měli tatínek a maminka. Co je chtěli mít vychované na domácím slepičím vývaru s nudlema anebo na hovězí polívčičce a tak.

Vzpomínám si na to, když dneska vidím, jak se mladí cpou v mekáči. Místo aby si dali poctivou a pořádnou držkovku...

Ovšem sakra, když člověk chce dostat někde takovou tu pravou držkovou z řeznictví, tak to aby šel světa kraj.

Teď mi tak napadá. Nevrátil já se tehdy z tý Francie hlavně kvůlivá polívkám? Mnoho let mně totiž jiný rozumný důvod, proč jsme se vrátili, nenapadal. Když však dneska koukám na Francii a vůbec tím směrem, jsem rád, že jsem doma.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel i když pošta už zase podražila, my necháváme starou cenu.