JEN TAK: Kotle i kamna občas bouchají

Takže jsem, jak jsem psal na začátku této části vyprávění, když mi zavolala spisovně mluvící dáma, že jejich babička vyhodila kachlová sporák do povětří, jak jistě chápete, nakonec jsem neodolal a vyrazil do krásy jižních Čech na statek, který koupila jistá Čechošvýcarka a chovala na něm koně. Statek renovovaný, louky a lesy kolem zelené, klid a pohoda jižních Čech. Jen v kuchyni, takové té veliké selské místo kachlového sporáku něco, co vypadalo, jako kdyby tam dopadl nejméně ruční obranný granát. Kachle všude, stěny očouzené, babička odtransportována. V tomhle interiéru by mohli natáčet scénu z války, jak bojují partyzáni o kuchyň s německou přesilou.

Protože s nacisty se bojuje už jen „umělecky“, důvod musel být jiný. A taky byl. Šikula kamnář udělal sporák hodně akumulační, tahy kouře silně nahoru a dolů, hezky podle příruček. Jenže zapomněl, že staré příručky a dnešní německé návody na stavbu kachlových kamen nepočítají s jistými českými „specifiky“. A to tím, že se u nás i ve sporácích spaluje hnědé uhlí. Uhlí sirnaté, smradlavé a plynaté. A když se naloží do sporáku moc nekvalitního hnědého uhlí, hezky se to nechá doutnat, aby bylo hodně kouře a nemuselo se dlouho přikládat, tak pak stačí jen otevřít přikládací dvířka, dovnitř vnikne vzduch, v něm je kyslík. Pak to takzvaně „blafne“. No a babička má kliku, když nedopadne jako Destinn von Halzbach.

A proč o tom píšu ve vztahu ke koním? Paní domu mne provedla mezi koňmi. Tedy kobylkami. Než jsme vešli dovnitř stáje, prošli jsme se po statku. Divocí mladí hřebci byli venku na pastvině a když viděli cizího chlapa, pohazovali zadkama a zvedali se na zadní a vůbec se předváděli. Jako mladý kluci.

Zato setkání s kobylkami bylo úžasné. Stáj byla uprostřed rozdělena chodbou a místo ohrady směrem dovnitř byly silné roury, které nedovolily kobylám vyjít ze stání, ale hlavy mohly prostrčit ven do uličky. Takže kobylky měly stání tak, že člověk, když procházel uličkou, kobylky se k němu natahovaly, paní je hladila po hlavách a dávala cukr a mrkev a ony pak do mne strkaly svýma velikýma hlavama a moudrýma očima s brvami, jaké by jim mohla závidět každá královna krásy, a pak mne svýma pyskama jemně okusovaly na ramenech i rukách a v té kobylí – holčičí stáji vládl klid mír a pohoda.

Jestli jsem se bál? To víte že jo. Ale ne moc. Strašně se mi to líbilo, a přitom mne to trochu děsilo a lákalo mne to si na ně sáhnout a bál jsme se, aby mne nekously. No prostě asi tak, jako když se mladý mužský dostane prvně na dosah k nějaké krásné ženské. Taky se, po pravdě řečeno, těší ale i trochu bojí.

Takže já už teďka přesně vím, proč mají některý mladý holky tak rády koně.

Na druhé straně ovšem vím, proč já mám rád koninu. Protože mi chutná.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.