9.12.2022 | Svátek má Vratislav


JEN TAK: Francouzi mají rádi jídlo a neradi Němce

10.11.2022

Jedete-li do Francie na kongres a podobně, nemůže to skončit večer jinde než u jídla. Před lety jsem takto zavítal na evropský kongres Die Europäische Feuerstätten Arbeitsgemeinschaft „francouzsky „Association Européenne des Foyers“, kde jsem byl prvním „východním“ členem. Venkovský hotel kousek do města byl plně obsazen, víno na stole a už se jen čekalo, až se přinese hlavní chod. Taková malá pauzička na konverzaci. Problém byl jen v tom, že co s týče franštiny, tak já „nemtudom“. Tedy „No, je ne parle pas français.“

Co se týče jídla bylo po přípitku, pak aperitivu, pak předkrmu, a ještě nějakém malém dlabenci, co nevím, jak jej pojmenovat asi předkrm číslo II. A už mělo na stůl přijít to hlavní. Tedy hlavní krmně. Už z dálky to krásně vonělo.

„Co to je?“ ptal jsem se svého souseda, co mi byl přidělen coby Francouz výjimečně německy mluvící. Vedle sedící mi šeptem odpovídal, že je to, no, jak bych to řekl...

Co ten chlap od začátku šeptá, myslel jsem si. Sousedem na druhé straně byl nějaký silně postarší muž, s bílým knírem a stužkami vyznamenání na saku. Letmo jsem si pamatoval, že to byl nějaký představitel obce. Asi místní starší radní či tak. Asi měl podobný problém jako já.

„Co si to šeptáte?“ zařval stařík, evidentně nahluchlý. Aspoň si myslím, že se ptal na tohle.

Můj soused cosi odvětil a ometálovaný dědek zařval v odpověď cosi, z čehož jsem rozuměl jen cosi jako „Bošové“ a „guerré“ a „cheval“ a když jsem udělal inteligentně: „Héé?“, jako o co jde, soused odvedle odvětil, že Pierre, tedy stařičký radní říká, že Němci za války jedli koně. Ohradil jsem se, že nejsem Němec, že jsem „de la Tchécoslovaquie“. Dědek se na mně po těch slovech z ničeho nic vrhnul, téměř slovansky mne políbil na obě tváře a německy zahlaholil „Češi žerou koně taky!!“

A začal vysvětlovat všem kolem francouzsky, že nejsem Němec ale

„Tcheque“ a pak mi začal celkem plynnou němčinou vykládat, jak za války poznal Čechoslováky a že jsou báječní a jak statečně bojovali a další Francouzi jako zázrakem najednou rozuměli německy a vůbec nastalo veliké bratření a radování a jakýsi mladík na mne pokřikoval z druhého konce stolu „Zdrávstvuj“ a pak se to přineslo, protože číšníci mezitím pokračovali nerušeně v práci. A když přede mne postavili veliký talíř s obrovským biftekem a oblohou tak se hrdina bitev, protože kdo jiný by mohl mít tolik vyznamenání, zvedl, dramaticky natáhl ruku k talíři a zřetelně pravil: „Das Pferd!“

A po této dramatické vložce jsme se začali všichni cpát, aby nám to nevystydlo. Později večer jsem byl miliónkrát poplácán po zádech a vybídnut k přípitku, protože „Tcheque“ jsou nejen báječní vojáci, ale taky rádi jedí koninu. Což válečný hrdina neustále všem vysvětloval s tolika podrobnostmi válečných koňských hostin, že jsem měl pocit, že měli Němci kliku, že za druhý světový útočili na tancích, a ne na koních. Protože ty by jim ona udatná česko-francouzká jednotka hned na začátku sežrala, a to by byli Guderian i Rommel namydlení. A jejich 7. tanková divize, kdyby byla bývala jela na koních, tak by jim je náš hrdina spolu s československými bojovými přáteli zblajzli. A byla by bývala ta slavná divize skutečně „divizí duchů“.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.