I při ošetřování dítek bývají úlohy rodičů různé. Takže při nahřívání bříška a opatrném cvičení s nožičkama k bříšku a zase dolů, neb se děťátko přežralo třešní i s peckama, maminka hlídala hlavičku a otec měl důležitý úkol. Cvičit nožičkama a dívat se, dá se říci přímo sledovat, zda se tam dole vzadu něco neděje. Jako jestli už se nepřipravuje odchod těch pecek. Snad si to oba představovali něco jako porod, s pomalým otevíráním příslušné partie. Ovšem ono ne. Tohle probíhá úplně jinak!
Honza se díval na prdelku syna, kde se zdánlivě stále nic a nic nedělo. Synek vřískal a situace se dramatizovala. Zděšený otec pobízený matkou se díval stále pečlivěji a pečlivěji zblízka pozoroval u staženého otvoru, zda se už něco neobjevuje.
Když se v jednu chvíli skutečně při blížil blízko, protože syn zaječel zvláště dramaticky, stalo se, co se muselo stát. Metan, co se vyvíjí v lidském těle, má někdy dosti velkou sílu. Jak ví i ta nej noblesnější dáma. Jak to bylo napsáno v té staré kronice: „A umírajíc, vypustila hraběnka převeliký pšouk.“
Dovoluji si ponechat na představivosti, i na fantazii a vlastních zkušenostech spanilomyslných čtenářek i vážených čtenářů, co se dělo pak.
V tomhle případě šly ven i ty pecky i s tím vším, co tam bylo.
K vytvoření celkového dojmu si pak dokreslete scénu tím, že Jan měl obličej skutečně blízko a že některé věci se drží, když už tam vlítnou, nebojme se to říci, jako „hovno košile“. V tomto případě se držely ksichtu. A protože manželé bydleli v pavlačáku, první vodovodní kohoutek byl až na konci pavlače. A Jan v tu chvíli skutečně, ale skutečně hov..., tedy skrz hov... no prostě fakt nic neviděl. I z této příhody vychází poučení, že jsou situace, kdy je potřeba, aby nás ženy nasměrovaly do místa, kde konečně prohlédneme!
P. S. Jo, abych nezapomněl, prý na ty čerešně, co jako s nima je, když jsou v nadpisu pravil pan nakladatel po přečtení rukopisu. Nějak mu asi nedošlo, že čerešně jsou třešně a mladý Kubík se posral. Po třešních. Slovensky po čerešních.
A jako srdečnou vzpomínku na separatistickou část naší bývalé federace nemůžu zapomenout na slovenskou kuchyni. Je báječná a občas trochu divoká. Jako ostatně celé Slovensko.
Protože česká kuchyně byla vždy, nevím proč, nějak odolná proti přebírání slovenských receptů, možná přijde vhod takový malý přehled. Našel jsem jej kdysi na internetu, ale za boha si nemohu vzpomenout kde. Ale recepty jsou to dobré:
Brynzové halušky – Když si dáte halušky někde na Slovensku v hospodě, donesou vám na talíři halušky, uprostřed je malá hromádka brynzy a je to přelité trochou sádla se slaninou. Tak se to klasicky hospodsky podává, ale u Hadů – od nichž je recept – to mají raději jinak. Základní množství brynzy, v tomto případě tak 30 až 40 deka, se promíchá s haluškama a slaninou a další brynza se dá na misce na stůl a každý si podle chuti přidá.
(podle Hada)
Ingredience:
brambory, vejce,
polohrubá mouka, sůl,
slanina, cibule, brynza
Příprava, z které vyplyne i dávkování:
Vezmeš čtyři brambory, normální velikosti. Potřebujeme tak „jednu bramboru na osobu“. Většinou to vypadá, že je to málo, ale není. Jak autor receptu říká: „A pak jsme se všichni strašně přežrali.“
Brambory oloupeš a nastrouháš na jemném struhadle. Přidáš jedno celé vejce, sůl a mouku. Té bude tolik, aby vzniklo přiměřeně husté těsto. Asi tak jako na halušky. Nevím, jak to přesně popsat. Ale to vyplyne z dalšího popisu. Teď přijde to nejdůležitější, a to je vlastní výroba halušek. Tu je možné dělat buď klasicky a pracněji nebo pomocí speciálního síta na halušky. Popíšu ti obě varianty a každý si je může vyzkoušet.
Klasická spočívá v tom, že z těsta umístěného na prkénku se zaváří do vřící vody malé halušky vytvářené kávovou lžičkou. Prostě udlubují se kousky těsta a hází do vody jedna za druhou. Chce to trochu cviku a musí to jít poměrně rychle, protože jinak by první halušky už byly rozvařené a poslední ještě syrové. Dá se to dělat na víckrát, ale není to pohodlné.
Halušky se ve vodě lehce promíchají, tím se odlepí ode dna. Po vyplavání ještě tak dvě tři minutky povařit, pak vyndat cedníkem, propláchnout vodou a dát do mísy s připravenou slaninou. Slaninu předtím nakrájíme na kostičky a dáme škvařit do hrnce. „Had“ coby autor receptu má raději kostky větší, pěkně zvenku opečené a uvnitř sklovité, ze kterých, když kousneš, krásně vystříkne sádlo. Prostě jako dobrý klasický škvarky. Slanina může být samotná, ale může se přidat pro chuť i cibule. Nadrobno nakrájenou cibuli přidáme ke skoro hotové slanině a společně osmažíme. Slaninu i s vyškvařeným sádlem přendáme do mísy, do které potom budeme dávat propláchnuté halušky.
Nakonec se k haluškám přimíchá brynza a může se nosit na stůl.
Brynzy je potřeba hodně a musí být dobrá.No a k tomu nesmí chybět dobré pivo, pro které je potřeba v pravou chvíli doběhnout nebo někoho poslat.
Václav Vlk st.
Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz
Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.