Většina lidí se pod vlivem medií domnívá, že kriminálka, hlavně takzvaná „mordparta“, se zabývá ponejvíce složitým a rafinovaným zločinem. Gangsterské vraždy, mafiánské střílečky, orientální zločinná spiknutí a tak. Ve skutečnosti se nejčastějším vraždám v žargonu policistů a advokátů říká „domácí zabíjačka“. To znamená, že se řeší případ, kdy se manželka, které manžel už dvacet let každou neděli vykládá, že blbě dělá roštěnou, otočí od kuchyňské linky a manžela propíchne dranžírákem.

Případně, což je také běžné, že manžel uškrtí svoji polovičku proto, že mu už patnáct let říká, že je děsnej a že její maminka správně říkala, že si ho neměla brát. A přitom každý ráno visí nad umyvadlem její punčocháče tak, že se mu při holení šmrdlají po „ksiftě“.

Také nebývá neobvyklé, že Franta dojde z putyky domů do stodoly, vezme sekeru, vrátí se do hospody Na růžku a praští tou sekerou Tondu do hlavy, protože mu Tonda předtím řekl už po milióntý, že Sparťani jsou saláti.

Tolik ověřená a statistikami podepřená skutečnost. Z čehož je jasné, že nejčastěji se mordují lidi, co se dobře znají. Nemít někoho rád předpokládá, že toho, co ho nemáte rádi a nejraději byste mu dali přes držku, většinou dobře znáte. Někoho z rodiny, souseda a tak.

Takže i ve světové politice je jasné, které různé národy se tak nějak

„lidsky“ nemají rády. Ty, které se znají anebo „bydlí“ vedle sebe. Například Rakušáci nás Čechy obecně rozhodně nemilují. Jak vyplynulo z průzkumů. Odborných. Co jsem je četl v novinách.

I když na to není potřeba číst noviny, aby na tuhle informaci jeden přišel, že?! Stačí vyrazit po silnici na Linec a číst si tam ty roztomilosti o Češích a našich činech vůbec, co jim do češtiny překládá soudružka učitelka zelená funkcionářka zvaná lidově „Frau von Kuchta“ a její „die Mitarbeiterin“.

Nutno však také říci, aby se zase neozval nějaký intoš a neblábolil o problémech „čecháčkovství“, že my a Rakušáci v tom vzájemném nadávání nejsme rozhodně výjimka.

Podíváte-li se po světě, zjistíte, že národy, které se nemohou ani cítit, mají často plno společného nejen lidsky, tedy vzhledově a vůbec kulturně, ale mají i dost podobné mnohé zvyky a – co jednoho hlavně zajímá – podobnou kuchyni. A často se dokonce i ty věci podobně jmenují.

U nás se například málo ví, že Jordánci nesnáší Palestince. Ačkoliv si je kdekdo plete a plno Palestinců žije v Jordánsku. O vzájemném vztahu mezi Židy a Araby vůbec netřeba hovořit. Stačí si přečíst dějepis a noviny. A to prý jsou podle jejich vlastních dějin nevlastní bratři. Ve všech třech kuchyních se však setkáte s falafelem, cizrnou, plackami pita, rajčaty, pečenými kousky masa na špízu a tvrdými potravními předpisy, kterým Židé říkají „košer“ a Arabové „halal“ a je to skoro to samý.

V Evropě mají Katalánci plné zuby Madriďanů, kteří Katalánce často považují za jen trochu jiné, a hlavně nechutně pracovité Španěly. Katalánci se považují za Katalánce a odmítají se považovat za jakékoliv Španěly. Ale všichni jedí tortillu, ensalada mixta s velikými a skoro zelenými rajčaty, což je taková místní salátová odrůda, vaří paellu z rejže, pijí vino tinto, o čemž už jsme mluvili, a když jdou z oběda, tak si propichují pneumatiky u aut se značkou z té druhé části. Já to musím vědět, mně ty pneumatiky propíchli. V Barceloně. Na autě se španělskou espézetkou začínající M. Tedy registrační značkou z Madridu.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.