A teď něco sladkého: Protože bez sladkého, a to hutně sladkého se žádná česká a rakouská kuchyně neobejde. Snad je to tím, jak jsme pořád bojovali s těma Turkama. Že jsme se od nich také něco naučili. Milovat sladké. A na prvním místě je

Trhanec – Kaiserschmarrn

(rakousky vysloveno jako kajseršmórn)

Ingredience:

1/2 l mléka

60 g hladké mouky

1 balíček vanilkového cukru

50 g rozinek

500 g švestek

160 g moučkového cukru

1 hřebíček

1 tyčinka skořice

30 g stolního másla

špetka soli

kousek citrónové kůry

moučkový cukr

podle sezony tam mohou být i jahody, zvláště lesní, borůvky, a tak různě.

Postup:

V mléce rozmícháme žloutky, osladíme, přidáme strouhanou citrónovou kůru a také mouku. Mouku přidáváme postupně, než nám vznikne řidší těsto. Do těsta vmícháme tuhý sníh z bílků a také rozinky a švestky.

Na pánvi, nejlépe takové té litinové, na moderních trhanec tak dobře nejde, rozpálíme olej. Naběračkou nalijeme těsto a pečeme z obou stran. Upečený trhanec položíme na talíř, roztrháme vidličkou, pocukrujeme vanilkovým nebo skořicovým cukrem a přelijeme ovocným sirupem.

Podle místa, kde trhanec jíte, budou někteří přísahat, že nejlepší je sirup borůvkový, jiní jitrocelový, další zase jinaký, třeba malinový. Tak vyzkoušejte, co vás napadne.

Můžete se také setkat s úpravou, kdy se do skoro již hotového trhance přidají rozlámané na malé kostičky, rozměry asi jako u nás kostky klasického kostkového cukru, kousky sladkého tvrdého tvarohu.

Oproti knize doplním o jednu příhodu. Kolem roku 1990 jsem často pracovně jezdil do Salzburgu. Paráda! Jedete někam a vedle práce se můžete procházet večer po barokních Salzburských uličkách, koukat na hrad Hohensalzburg, projít se po nábřeží, navštívit Mirabellgarden, koupit si v krámku Mozartkugeln a pak jít na Starém Městě – Altstadtu někam do hospůdky. I vešli jsme se synem do krásné restaurace, snad z doby Mozarta, že si něco dáme.

Jako dva světoběžníci jsme si objednali k jídlu každý Kaiserschmarrn, jako sladký předkrm. A potom, že si dáme vídeňský „snitzel“ mit Bauernkartofelnsalat.

Starší pan vrchní se na nás usmál, a pravil, odkud jsme. My jsme pravili, že jsme z Prahy. Načež pan vrchní se usmál a pravil, že on je „auch geboren in Böhmen.“ A pozeptal se, jestli víme, co je trhanec. Hrdě jsme pravili, že jistě, že jej známe z domova. Pan vrchní se na nás přátelsky zahleděl a pak se zeptal, zda jsme jedli skutečně skutečný Kaiserschmarrn. Přiznali jsme že ne.

Pan vrchní pravil: „Na ja, na ja.“ A doporučil, abychom si dali jen ten Kaiserschmarrn. A my, že bychom ještě ten vídeňský řízek. „Jistě, jistě,“ pokýval bývalý sudetský krajan hlavou a když jsme pořád nechápavě koukali, tak řekl, že nejprve objedná ten „Kaiserschmarrn“. A když bychom pak měli ještě hlad, že nám objedná ten „Wienerschnitzel“. Na účet podniku. A tiše se vzdálil. Když připlul nazpět se dvěma obrovskými talíři, tak nám to začlo docházet. Na talířích byly kopce trhance a uvnitř všechny ty lahůdky a bylo to polito sirupem a bylo toho moc. Když jsme po značné době tu mega porci spořádali, vynořil se pan vrchní z poza sloupoví a pravil, zda trváme ještě na vídeňském řízku. Už jsme netrvali. Pan vrchní nám přinesl na účet podniku černou kávu a skleničku vody.

Cestu do hotelu jsme profuněli. Přestože byla snídaně v hotelu v ceně, dal jsem si k překvapení obsluhy ráno jen černou kávu.

P.S. Kdybyste si chtěli dát pravý trhanec v Rakousku v pravém místním Gasthausu , tak pozor. Pravý rakouský trhanec se často dělá na pánvi jako moučník pro čtyři osoby. Kdo jedl ty další tři porce, když si jej dával Císař pán, to fakt nevím. Že by Sisi? To né, ta spíše držela dietu aby mohla laškovat s maďarskýma grófama .Tak to asi Madam Schratt . Ona byla echt Vídeňačka a tam se vždycky dobře vařilo. Zkuste se na to zeptat v Schönbrunu, až půjdete okolo.

A můžete také před jídlem posypat trhanec skořicovým cukrem.

P. S. A kdybyste si chtěli dát trhanec v Rakousku v pravém místním Gasthausu, tak pozor. Pravý rakouský trhanec se dělá na pánvi jako moučník pro čtyři osoby. Kdo jedl ty další tři porce, když si jej, tedy trhanec, dával jako oblíbenou pochoutku dával Císař Pán, to fakt nevím, Že by Sisi? To né, ta spíš laškovala s maďarskýma grófama. To asi madam Schrattová, to byla echt Vídeňačka a tam se vždycky vařilo po česky. Zkuste se zeptat v Schöbrunnu, až půjdete okolo.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.