„Chtěl bych míti růžovou náladu, tančit růžovej kankán, chtěl bych odejít z úřadu někam dozadu, třeba na Balkán. Tak to zpíval kdysi Karel Hála . Nám se tehdy taky chtělo někam odejet a mít tam růžovou náladu. Tehdy to byla poněkud šílenost, dneska jezdí na lyže na Balkán do Bulharska tisíce našinců. Škoda, že už jsme tak starý, že si už nikdy nesjedu úžasnou sjezdovku na kopci zvaném „Vichren“ . Jak to tam v zimně vypadá vám napoví už sám název, že. Ale my jeli na rodnou vesnici mé ženy. Do údolí pod dlouhatánským pohořím Stara Plania. Název snad netřeba překládat.

Rázovité bulharské „selo“ nás přivinulo na svoji hruď a nabídlo nám svoji pohostinnou náruč. Přes zřetelný – tehdy – pokrok, zavedení pravidelné autobusové dopravy do okresního města, vybavení místního OÚNZu s rentgenem a jinými vymoženostmi, „duše rázovitého lidu“ se držela svých rurálních tradic. Kdyby někdo nevěděl, co jsou to „rurální tradice“ a ptal se, proč používám „cizí termity“, tak to já tak píšu proto, abych byl za vzdělance. Jinak se jedná o „zemědělské tradice“.

K rurálním tradicím slovanského venkova patřila také povinnost hosta bohatě pohostit a zabavit, aby se na návštěvě nenudil. Takže po všech návštěvách skoro nespočítatelného množství příbuzných mé ženy, kteréžto návštěvy není možno odmítnout, jsem byl z jejích a tím i mých příbuzenských propletenců skoro ztracen. V bulharštině se vyjadřují rodinné vazby výrazy „lela, vujna, strinka, svako, vujčo, čičo, bratovčetka, dočer, majka, tatko, bašta“ a tak dále. V zásadě jde o ještě složitější vztahy a jejich pojmenování než u našich slovenských sousedů. Po návštěvním šílenství plném jídla a pití bylo nutno něco vymyslet. Co udělat. Abych se vzpamatoval.

A také jsem si potřeboval zdravotně odpočinout. Protože, přátelé, aby bylo jasno, nad vesnicí je veliký kopec porostlý vinicemi a kolem sady s broskvemi, meruňkami a tak podobně. Dělat víno a pálit samozřejmě umí každý. Jako u nás na Moravě. Tam i tam, když do země zarazíte hůl a zalejváte ji, do roka je z ní strom. A zahradu má každý.

Bylo tedy rozhodnuto, že vyrazíme do přírody, abychom se „vyvětrali“. Což jsem považoval za ideální. Jako vhodný cíl výletu byl radou starších společně s šéfem kolchozu vybrán zimní lov. Tedy hon, nebo jak by se tomu řeklo. Že se něčeho takového zúčastní pouze muži, je na Balkáně úplně jasné.

Pokud si chcete zavzpomínat na Karla Hálu a starou dobu , klikněte si You Tube na Růžová nálada - YouTube https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=GS2DS6QUNJs&ab_channel=KarelH%C3%A1la-Topic

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, můžete si knížku „Kdo rád jí, ať zvedne ruku“ objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel i když pošta už zase podražila, my necháváme starou cenu.