JAZYK: Nevážně o původu názvů
Observatoř
V dobách počátků moderní astronomie, kdy nadšení vědci se v tvůrčím zanícení nemohli noc co noc odtrhnout od svých dalekohledů, nenacházeli nejen čas na jídlo, ale i na některé základní lidské potřeby. Nebylo pak divu, že tyto pak konali ve spěchu a v nejbližším okolí své svatyně. To pochopitelně nezůstalo bez následků a nemohlo ujít pozornosti místního obyvatelstva. Je sice pravda, že pojmenování těchto svatostánků vědy vzniklo z latinského slova pozorovat, ale nikoliv oblohu, ale naopak zem, chtěl-li poutník projít bez následků. Jsou však i tací, kteří tvrdí, že toto pojmenování je původu ryze českého.
Toshiba
Málo kdo dnes ví, že inspirátorem věhlasné japonské firmy byl slovenský světoběžník a samouk Janko K. Za svého pobytu v Japonsku se stal ozdobou salonů, kde proslul konzumací saké a svými historkami. Byl však spíše povahy plaché a rád se nechával prosit. Jeho odpověď „Tož iba jednu“ se stala natolik proslulou, že se objevila i v názvu nově vzniklé firmy.
Volby
Když staří Čechové volili starostu obce, odehrávalo se to většinou v místní hospodě. Volební kampaň probíhala tak, že strany obsadily protilehlé stoly, posilnily se pivem a vychvalovali své kandidáty. Protistrana kontrovala a volala „Takovýho vola přece nemůžeme zvolit“. Není divu, že se pro toto klání ujal výstižný název volby.
Entropie
V idylických dobách minulého století se v sousedství pražské polytechniky nacházela známá hospoda „U jelena“. Do jejího útulného prostředí chodili odkládat své paroží a zapíjet svůj žal podvedení manželé a milenci. V mnoha případech se věnovali této činnosti tak intenzivně, že propili nejen své jmění, ale i játra a ledviny. Personál s chutí tipoval, jak dopadne ten či onen zhrzený milenec a k jejich „Ten propije“ se brzy připojovali i počestní hosté. Mezi nimi býval během své pražské stáže i známý fyzik Clausius, kterému se tato hospůdka a její atmosféra natolik zalíbily, že podle oblíbené fráze „Ten propije“ pojmenoval i svoji proslulou stavovou funkci - „entropie“. Konec konců vyjadřuje taky zmar.
Nescafé
Za první republiky byla na Malé straně jedna útulná kavárna, kde vařili výbornou kávu. Scházeli se zde hlavně židovští podnikatelé. Neméně proslulý byl i hlavní číšník, bohém, který si dával vždy na čas, s každým dlouze pohovořil, takže na kávu se čekalo značně dlouho. To byla voda na mlýn netrpělivých podnikatelů a obchodníků, protože čas představoval již tehdy peníze. Aby přilákali číšníkovu pozornost, volali na něj svým dialektem „Nes kafe“. Za čas to byla nejpoužívanější fráze této kavárny. Zde se s ní také seznámil majitel švýcarské továrny Nestlé na jedné ze svých cest do stověžaté Prahy. Když později tato firma zavedla instantní, rychle připravitelnou rozpustnou kávu vzpomněl si na pražskou kavárnu a nový produkt začal propagovat pod názvem „Nescafé“.
Toyota
Sexuchtiví japonští podnikatelé jezdili již za totality do Prahy, jednak kvůli láci a jednak kvůli kvalitě. Sedávali v hotelu Jalta v doprovodu místních pasáků a vyhlíželi krasavice na barových stoličkách. Když si vybrali objekt svého zájmu, průvodci jejich výběr pochvalovali slovy „To jo, ta dá“. To byla zpravidla také první česká fráze, kterou se Japonci v Praze naučili. Vesele ji na sebe po prohýřené noci pokřikovali a chlubili se svými úspěchy. Není proto divu, že se tato fráze objevila ve zkrácené verzi i v názvu známé obchodní společnosti. „Toyotadá“ bylo totiž pro japonskou výslovnost příliš dlouhé.
Volební urna
Má přiléhavý název, který vychází z ověřené skutečnosti, že již mnohokrát pohřbila naděje kandidátů i voličů.
Analýza
V počátcích chemické výroby pracovaly v neratovické GECovce dvě příručí - laborantky. Ta blonďatá se jmenovala Anna a ta brunetka Líza. Neustále někde v koutě štěbetaly o ženských záležitostech. Vždy, když bylo třeba provést lučbu na vzorcích, volal na ně mistr: „Anna, Líza, šly sem a postaraly se“. A protože se tato situace opakovala mnohokrát za den, není divu, že ostatní začali procesu zkoumání vzorků říkat analýza, což postupně proniklo i do odborného jazyka.
Petrolej
V druhé polovině minulého století plnila petrolejové lampy v kolínském Koramu bývalá výčepní, statná čtyřicátnice Petra Hejduková. Tehdy se ovšem ještě petroleji říkalo bitumén. Ráda s každým zákazníkem pohovořila, což mělo za následek, že se před její přepážkou tvořily fronty. Netrpěliví a situace znalí zákazníci se snažili postup urychlit pokřikováním „Petro lej a netlachej“, no a od té doby se bituménu říká petrolej.
Někteří kosmopolité ovšem tvrdí, že původ slova petrolej je třeba hledat v novozákonní Palestině. Jednou, když si svatý Petr musel odskočit v poušti a snažil se chovat ekologicky, narazil na ropný pramen. Ostatní apoštolové od té doby ropě, která se již tenkrát používala ke svícení, neřekli jinak, než Petrovo lejno, z čehož zakrátko vzniklo dnešní petrolej.
Esterifikace
Členové francouzské učené společnosti rádi navštěvovali veřejný dům madame Ester. Ta už vzhledem k svému věku holdovala spíše vínu a sama si připravovala ovocná vína v okurkových lahvích. V klokotu svých podnikatelských starostí na ně však občas zapomněla a tak došlo k směsici alkoholického a octového kvašení. Říkávala pak učencům: „Ten můj šnaps je ňákej rozvernej, měli by se na něj mrknout“. Učence již pouhé přičichnutí natolik zaujalo, že si odnesli vzorky do laboratoře, kde po čase přišli na kloub esterifikaci, kterou z vděčnosti pojmenovali po madame Ester. Naopak nezakládá se na pravdě, že by za ten název mohla jedna mladá krásná pracovnice tohoto salonu.