V době mého mládí se mi líbila písnička, kterou složili a zpívali pánové Paleček a Janík:
Počkej synku za malou chvilinku
Pro pusinku přijde slečna tvá
Neboj se do deště se nedá, počkej ještě třeba tě hledá
Hele dědo na malou chviličku, na lavičku sedni, nezmeškáš
Vím, že taky tebe berou touhy, ty schody jsou ale příliš dlouhý
Hele holka víš, že každej chvilku tahá pilku, nesmíš bejt tak zlá.
V mládí člověk netuší, za jak malinkou chvilinku už nečeká na pusinku, ale děsí ho dlouhý schody.
Na tuhle písničku, která se zpívala, když jsem byl já mladší, než jsi dneska ty i mí vnuci, milá Lucie, vzpomenu vždycky, když jde kolem nějaká mladice a mužský na ní můžou oči nechat. Včetně mě. A neříkej, že to neznáš! To zná každá ženská, na který je od pohledu poznat, že je ženská.
Za krásnou ženskou se každý chlap aspoň trošku ohlídne, zvlášť když je hezky oblečená a upravená. A to bývá, jak sám vím, v té tvé Paříži zvykem. Už jsem tam sice nějakou dobu nebyl, ale určitě to platí dodnes.
Mladá holka má bejt krásná, aspoň si to myslím. Holka, která není krásná, je často jen líná anebo střelená. Když tak píšu o těch hezkých holkách, milá Lucie, prý jsi byla v Paříži přímo za krasavici! Za modelku! V nóbl šatičkách! A štrapádila sis to přímo na velkým molu v pařížském Pavillonu Baltard. To je tamní slavná stavba, stavebně něco mezi Eiffelovkou a naším starým Veletržním palácem, zvaným dříve také „Julda Fulda“.
Ani se nedivím, že tě vybrali v konkurzu. Jsi hezká holka. Ostatně Češky byly vždycky hezký holky. Zatímco většina původních Francouzek chodí sice elegantně oblečená, ale má kozí nohy. Pak ses sice musela naučit chodit na molu, pochopitelně že ne na přístavním, ale výstavním, a že prý ti to šlo. Až se sejdeme, musíš mi to vylíčit. Na stěnách kolem prý byla samá velká plátna a na ně se promítalo, jak dáváš jednu nohu takhle krásně před druhou… Já to zkoušel podle toho, jak to ukazovali v pořadu o modelkách v TýVí, a málem jsem se zabil.
Ono vůbec někde chodit elegantně před lidma není žádná sranda. Ono vůbec jít někde a nezakopnout, když se na tebe dívá hafo lidí, to se musí umět. A kór, když je všude kolem samá honorace. A ani prý nepoznali, že už jsi byla v té době těhotná. Nějaký měsíc. Asi čtyři. A že jsi čekala synka Rafaela. A stejně to muselo být pěkné. Ale ani se nedivím, že tě to pak přestalo bavit, když tě pozvali na další, jak se to říká, casting. Věřím, že sis připadala jako kus masa. Už snad chápeš, proč jsem nikdy nechtěl jít do politiky. To je něco podobnýho. Taky na tebe všichni čumí a všichni s tebou manipulují.
Teď, když to píšu, koukám se na sošku Eiffelovky, co jsme si se ženou přivezli v sedmdesátým roce z Paříže, a vzpomínám, jak jsi říkala, že ses po svém příjezdu do Francie chodila pod Eiffelovku procházet. A že tam na začátku devadesátých let stálo vždycky plno karos i jiných autobusů se značkou CS, a tak jsi tam chodila poslouchat češtinu a žebrat od řidičů včerejší české noviny.
Hned vedle jsme chviličku v tom sedmdesátým roce bydleli se ženou. V Rue Saint Dominique. V takovém penzionku, vysoko pod střechou, bydleli tam tehdy samí studenti, ráno byla dvouhodinová snídaně, croissanty, bílý francouzský chléb, kakao a sranda. Já si myslím, že každý, kdo chce tvrdit, že zná svět, by měl nějakou dobu bydlet v Paříži. A nejlíp, když je mladý. My tehdy byli mladí.
Václav Vlk st.
Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/