Neviditelný pes

JAK BYLO: Prkna, která znamenají svět

16.1.2023

JAK BYLO: Prkna, která znamenají svět

Dneska své vyprávění začnu, milá Lucie, přímo romanticky. Veršem:

Svět je jak Harlekýn,
v haleně rozevláté,
chtěl bych být potokem,
v němž Vy se koupáte!

To napsal kdysi dávno dnes už skoro zapomenutý básník Školaudy mojí mamince. Když byla mladá. To chodily, milá Lucie, moje maminka s tvojí babičkou a jejich další sestrou „do společnosti“ (a teď jsem zvědav, kdo ví, jak byly příbuzné?!). To se tak tehdy dělalo. Tehdy se hrálo na klavír, pořádaly se domácí koncerty, do školy se chodilo ve Vídni a na výlet se jezdilo do Paříže. „Chic“ dámy si odtamtud nechávaly vozit róby a studovalo se tam. Vědy a umění.

No a v té „společnosti“, do které chodily, se setkávaly s mladými „gentlemany“. Jejich matky měly pocit, že je to tak nejlepší. Mladé dámy je nutno mít v co nejlepší společnosti. Ale ani s tou „společností“ to nebylo jen tak „einfach“, jak se tehdy v Praze říkalo. To vím z vyprávění, třeba jak na Silvestra po půlnoci přemluvily mladé dámy prvorepublikového policajta v uniformě, aby s nimi hrál na zajíčka v své jamce, jak v ní sedí sám, přičemž zajíčkem byl dotyčný policajt. Anebo jak na plese pořádaném Svazem šlechtičen, kam směli pánové jen ve fraku, jistý budoucí slavný básník s budoucím slavným lékařem a jejich přátelé vytvořili kolem klavírního křídla skupinku. Mladý budoucí básník zahrál na klávesy forte – tja dá tý dá dý dá – k čemuž se obecně zpívalo „polibte nám p…“

Pak se kruh za všeobecného zájmu vyvolaného neotřelou, ale všem známou znělkou rozestoupil a uprostřed stál klavírista. Na sobě horní díl fraku a dole bílé Jägrovo prádlo s dlouhými tkaničkami.

Bude taky chodit v Paříži do „společnosti“ tvoje dcera? Asi ne, je jiná doba, ale doufám, že si užije stejnou srandu.

Žena a společnost, to je téma! Moje žena tvrdí, že se celý život pokouším pochopit tajemství žen, hlavně tedy jejich duševního života, ovšem že jsem dodneška stejně nic nepochopil. Pochopil, nepochopil… Co vím určitě, je to, že každá ženská je tak trochu herečka. Možná proto divadlo tak milují.

Ostatně, která žena by nezatoužila stanout na prknech, která prý znamenají svět?! Možná madam Curie by dala přednost radioaktivnímu záření a železná Margareta zase vládnutí, ale to jsou zanedbatelné výjimky. Touha většiny žen je hrát divadlo (nejen jaksi každodenně, v běžném životě), ale přímo na oněch uhrančivých prknech).

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/



zpět na článek