Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
JAK BYLO: My se nelekáme, na množství nehledíme…
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
I. Simonek 12.2.2023 2:41
|
|
|
V. Kolman 11.2.2023 19:03Postřeh starého dědka: Za mého mládí byl k vidění tento obrázek: Jedna, či dvě či tři (ať nežeru) znuděné dívky - a kolem houf mladých sošných junáků, sršících vtipem a předhánějících se snahou vlichotit se do přízně oné dívky/dívek. Uplynulo pár desetiletí od doby, kdy jsem byl mlád a krásen a zúčastnil se onoho škádlivého namlouvání. Dnes je vidět znuděný jinoch (mamánek) a kolem hejno dotírajících a přízeň junáka si získat přejících dívek. Dnešní svět funguje nějak jinak, nežli za mého mládí. Holt už to není, co to bejvávalo za Rakousko-Uherska |
|
|
H. Kotaz 11.2.2023 20:02A až do " sametu ". |
|
|
V. Kolman 11.2.2023 23:45Jo, to by tak nějak mohlo časově souhlasit. A také to (dle mého názoru) souvisí se zrušením povinné vojenské služby |
Tím pochopitelně NEVOLÁM [CHRAŇ BŮH] PO JEJÍM NÁVRATU
|
|
H. Kotaz 12.2.2023 6:541/2roku by jí přežili. |
|
|
P. Vychodil 11.2.2023 9:03Tak dumám, nakolik tyto vzpomínky , tak krásně humorně podané , ocení generace, která tu dobu neprožila... |
|
|
H. Kotaz 11.2.2023 11:07Ale čuměj jak Puk, když něco takovýho slyšej. |
|
|
J. Novotný 11.2.2023 20:58Humor je humor, a je nadčasový! Například: když vám před velice velikým cvičením na Šumavě řekne politruk: "Vím, že se mezi vámi říká, že na cvičeních tohoto typu jsou povoleny jednoprocentní ztráty na životech. Já vás mohu ubezpečit, že to není pravda! Každé úmrtí bude důsledně vyšetřeno!" |
|
|
H. Kotaz 11.2.2023 5:31Jo, o to všechno přicházejí už delší dobu generace obou pohlaví. Nejsou ani takové podniky, jako byl SÁZAVAN Zruč n/S ( nejlepší výrobce dětských bot na světě ), ani ubytovny či učňovské školy, plné dívek a mladých žen. A nejsou bohužel ta kasárna, plná vojáků základní služby. A ta místa, kde se dalo tančit při živé kapele, za pár korun. A možná by ani to dnes nepomohlo - přednost mají chytré telefony, počítače. |
|
|
R. Polášek 11.2.2023 12:16Tam se jednalo o to, že ty holky s nástupem 14 - 15 let věku byly najednou samostatné na internátech i ve vzdálenosti půl státu od svých rodin. A jediná možnost kontaktu s rodinou byla jednou za nějaký měsíc sednout na vlak a přijet domů nebo absolvovat na poště či jinde nějakou hodinu a za tehdy slušný obnos zkusit zavolat pevnou linkou děcku na internát nebo dokonce do školy nechat ratolest vyvolat třeba do ředitelny k telefonu. Stejné to bylo s mladými muží od 18 let na vojně. Kde navíc fungoval fenomén, že se vojáci na základní službu zásadně posílali co nejdál od místa bydliště. A coby bažanti běžně aspoň prvních půl roku nedostali opušťák a tak nemohli nejen za rodinou, ale ani ven z kasáren. Obojí se tak najednou museli spolehnout jen sami na sebe a tak, když byla příležitost, se řádilo, co to jen šlo a potom se řešily následky. Dneska v době chytrých mobilů a sociálních sítí a internetu je takový mladý člověk klidně co půl hodiny v kontaktu s rodinou i když odjede půl světa daleko. Všude v trochu civilizovaných končinách, kde je signál, odloučení nehrozí. Proto to dnešní mladí moc nechápou. Holka tehdy po roce na internátu nebo kluk po roce na vojně byli samostatnější než je dneska mladý ve 26 - 28 letech po absolvování vysoké školy. |
|
|
H. Kotaz 11.2.2023 12:34Tak jest |
|
|
J. Novotný 11.2.2023 19:12"A coby bažanti běžně aspoň prvních půl roku nedostali opušťák a tak nemohli nejen za rodinou, ale ani ven z kasáren." Ještě existovaly vycházky. Vy jste byl na vojně? "Aspoň prvních půl roku" - DDŠ? |
|
|
V. Vlk St 11.2.2023 19:22Vážený pane, v době , o které píšu, tedy 1962 až 64 se "bažant" dostal na vycházku tak nejdřív , když měl kliku, po pěti měsících. Do té doby mohli jít jen "na setkání na bráně". Tedy na place u brány. Civilové za drátěným plotem ,na druhé straně "bažanti" a na pořádek dohlížela "služba". Se samopalem. Tam se pak děly věci ! Včetně "nenápadné" soulože přes drátěný plot, kdy se všichni "dívali jinam" |
|
|
J. Novotný 11.2.2023 20:42Vážený pane Vlku. Já byl na vojně v letech 1979 až 81. Za ty dva roky jsem měl dvakrát dovolenou, dva opušťáky, a asi tak čtyři nebo pět vycházek. Je ovšem třeba říci, že jak za Vašich, tak i za pozdějších časů záleželo na jednotlivci i na útvaru, kde dotyčný sloužil. Rozsah vojenských útvarů byl takto od "totální veget" po "totální pakárna". Plus, samozřejmě, Pohraniční stráž... O tom, kam kdo narukuje, se rozhodovalo velice všelijak, ale vždy objektivně! Jeden můj kamarád například narukoval k Pohraniční stráži, ale měl určité "vnitřní humanitární námitky" proti takovému způsobu obrany vlasti, takže napsal na příslušná místa anonymní udání sám na sebe, že má tetu ve Vídni (což byla pravda), – a šup! Okamžitě byl převelen k bojovákům... (Bojováci = "útvary prvního sledu" = totální pakárna.) Jiný můj kamarád, také stejného ročníku, narukoval přímo do města ve kterém bydlel, ačkoli nám u odvodu bylo řečeno: "Nikdo nenarukuje do tohoto ani do sousedního kraje!" Eh. Táta tohoto kamaráda byl plukovníkem místní posádky... |
|
|
V. Kolman 11.2.2023 23:52Momentálně nevyužité místnosti "basy" sloužily občas i jako asyl pro zamilovaného vojáka a jeho přítelkyni. Vojáci ve strážní službě pro to měli většinou (po úplatě lahví patřičného moku) pochopení. |
