Tvary lidského těla jsou různé. To vědí všichni doktoři, a protože ty jsi, Lucko, vzděláním lékař, tak ti to nemusím vysvětlovat, že. Ani to, že různé doby mají různé představy o kráse. Pomineme-li dodnes nenapodobitelné staré Řecko s jeho ideálem dokonalé krásy a opomeneme-li třeba Michelangelova Davida, což je krása nadčasová, musíme si tuto skutečnost přiznat. Nikdo přece nemůže popřít, že Rubensovi prdelatí andělíčci se na hony liší od vychrtlých postav Mistra Třeboňského oltáře a můj milovaný Hieronymus Bosch se svými aerodynamicky tvarovanými postavami je na hony vzdálen okouzlující a tělesné živočišnosti takového Tiziana.

V šedesátých letech ovládala světovou módu po nějakou dobu jistá Twiggy. Hubená, vychrtlá, žádná prsa, žádný zadek, kostnatá kolena, anglicky vyceněný chrup. Každá se jí snažila podobat. Nic na módy chtivé dívky neplatilo. Ani to, že pánská část populace tvrdila, že Twiggy vypadá jako pražská tramvaj. Vpředu plošina, vzadu plošina. To ještě jezdily ty staré otevřené tramvaje. Dřevěná sedadla proti sobě dávala v době módy minisukní proti sobě sedícím obrovské pole možností ke hře. Ke hře staré, jako je sám svět. Ke hře zvané „Koukej, jaká já jsem kočka a na co všechno se u mě dá koukat!“ Centimetr nahoru či centimetr dolů okraje sukně znamenal v pánské části té dvojice často zvýšení tepu ze 70 na 180. Dlouhé a masem pěkně obalené středoevropské nohy, ani zadečky, kterým se říká „slovanské“, se ani u obdivovatelek Twiggy skrývat nedaly. Dívky v touze, aby z nich byly české Twiggy, nesnídaly, neobědvaly ani nevečeřely. Ovšem jen málokterá měla tak děsně kostnatá anglická kolena! Když ty holky tu hubenost nezachránily dole, zkoušely to dohnat nahoře.

A aby alespoň trochu vypadaly jako zbožňovaná Twiggy-bezprska, ukrývaly půvaby svých horních objemů různými rafinovanými způsoby. Placaté podprsenky měly zakrýt, že holka je od Vltavy, a ne od Temže. Až byl člověk často překvapen, když se dobral „podstaty věci“. Nedbaly na to, co říká kniha Šalomounova:

Ó, jak jsi krásná, přítelkyně má,
dvé prsů tvých,
dvé telátek blíženců srních.

Ta telátka se po vysvobození z utahovacích podprsenek, jejichž úkolem bylo udělat dívku co nejtwiggovatější, ukázala jako zatraceně dobře živená. Ale když se holky v něčem zblbnou, a to nejen v módě, není jim pomoci. A tak, když už na ně nic nepomáhalo, objevila se mezi lidem píseň:

Čaj Pigi, čaj Pigi,
je slabší než Twiggy
čaj Pigi, čaj Pigi čaj…

Mimochodem, zpívala se na prvorepublikovou melodii zpívanou Karlem Chladilem za doprovodu orchestru Karla Vlacha: „Amore, amore…“

Ovšem dokud se holky nevyblbly, museli jsme předstírat, že jsou všechny štíhlé, štíhlounké, ba dokonce hubené, ač to přečasto nebylo vůbec pravda. A i přesto, že mnohým z nás se příliš hubený holky moc nelíbily.

Ono přeci jen, když na to dojde, je dobrý, když je možné za něco pořádně čapnout.

Václav Vlk st

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/