19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

JAK BYLO: Kdo má kliku, má kliku

Po Praze vyprávěná příhoda o tramvajácích zněla, že jednou, když opět došlo k nějaké slovní potyčce mezi osádkou tramvaje a pasažéry, došla cestujícím trpělivost.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
I. Simonek 8.3.2023 21:02

R^R^

L. Harvánek 8.3.2023 11:08

Žertovat s dopravními prostředky se nevyplácí. Bylo to někdy v první půlce 60. let a nám studentům VŠ zemědělské bylo uloženo zúčastnit se povinné brigády někdy v polovině měsíce září, tedy ještě před začátkem studia. Moc vhod mi to nebylo, protože v té době jsem stále ještě brigádničil jako pomocník kombajnéra a finanční odměna přesahovala to, co jsme si mohli za týden vydělat na brigádě při ručním sběru brambor. Ale povinost je povinost a tak jsme se sešli na jedné farmě státního statku nedaleko Polné. Úroda byla slušná a tak nám nečinilo potíže plnit a mírně překračovat stanovenou normu. Tak jsme s prací končili před pátou, poněkud se ve studené vodě opláchli a vyrazili do Polné na pivo. A abychom neměli hlad, domluvili jsme si, že večeřet budeme v jídelně státního statku, odkud nám jídlo jinak dováželi. Jednou jsme se poněkud rozšoupli anechtělo se nám pěšky šlapat asi 3/4 hodiny zpátky. Na náměstí bylo autobusové nádraží a jeden z autobusů byl obsazen řidičem, kterého jsme se pokusili přemluvit, aby nás odvezl. Neúspěšně a tak jsme se ještě šli posilnit a při cestě na ubytovnu jeden z nás ze stojícího autobusu sundal obě směrové tabulky a odešel s nimi. Protoýe se mu nějak nelíbily, hodil je do nedalekého potoka. No a ráno nastal (už na poli) mazec. Přijeli dva SNB začali dělat dusno, že ČSAD požaduje za každou pětistovku a jinak že nás čeká ještě nahlášení na děkanátu. Baštěstí se nás zastal správce farmy, pochválil nás jako vzorné pracovníky a slíbil, že nové tabulky nechá udělat ve statkových dílnách. A tím to také skončilo.

J. Krásenský 8.3.2023 13:04

V polovině osmdesátých let (1983-1984) v Brně na "leninkach" si dva studenti k pelesti postele přišroubovali strojek k označování jízdenek, který sebrali ze šaliny, aby si mohli "cvaknout" před ulehnutím. Kolejní uklízečka si toho všimla, "udávat se nesmí, ale hlásit se to musi", zašla za správcem koleje, ten na děkanát a brzy již studenti nebyli studenty.