Celkově bych měl být ovšem zděšen. Ve světě se děje neustále něco strašného. Tak například kousek za námi je vrch zvaný Ládví a na něm naměřili v porovnání s 19. stoletím o jeden °C a vyšší teplotu. Dle autorky článku bych měl být k smrti vyděšený. Ovšem to bych si nesměl ze ZŠ pamatovat to, že nás paní učitelka učila, že ten vrch Ládví je vlastně zbytek písečného ostrova kolem kusu skály, což se však celé nacházelo kdysi v subtropickém moři. Jen si nepamatuji, zda „souška čitelka“ říkaly, zda tam tehdy rostly plavuně anebo palmy.

Když to vezmu takto, máme ještě co dohánět. Ta strašná potopa, co se letos odehrává na severu Moravy byla údajně největší a nejrozsáhlejší a vůbec všechno nej. Jistě, byla děsná a bydlet bych tam v té chvíli nechtěl. A nikdy se prý nic takového nestalo, jak tvrdili televizní práci a kecálisti na internetu. A může za to globální oteplování, špatná ekologie, málo peněz nejlepším vědeckým týmům z neziskových organizací, a vůbec náš málo skromný a málo ekologický život. Ovšem, až někdo práskl, že ve starých kronikách je napsáno, že před několika sty lety (snad ve 14 století) přišla od severu od Jeseníků tak velká potopa, a pak nastal hladomor. A ta že zničila prakticky celý pruh Moravy od Opavy až dolů po Znojmo a dál do Rakouska. Což mne ovšem mate, jak je to možný, když ve středověku nebyly žádný továrny. A ani se nespalovalo kulovalo uhlí. Na druhé straně, když jsem se právě z televize dozvěděl že nám Rusové zavřeli naftu a zima je na krku, v hlavě mě vybloudila vzpomínka na vyučování dějepisu na gymnáziu, kde nám pan profesor vyprávěl že svého času se v Evropě občas tak ochladilo – někdy kolem přelomu prvního tisíciletí – že to stačilo, aby zamrzl Nil. Také o tornádech jsem slýchával pouze v informacích ze Spojených států, jako že u nás „nikdy“ až nějaký syčák vyhrabal tuším z Kosmovy kroniky, že roku 1119 bylo v Praze takové tornádo, že zbořilo kostel i kamenné věže na knížecím sídle na Vyšehradu, takže to ta nebohá moravská vesnice před pár roky dopadla relativně ještě dobře.

Celkově jsem ovšem zděšen. V přírodě se děje něco strašného. Myši mají lézt do baráku až od září a plši mají být venku. Kuna, místo aby mi u auta okousala kabely jako předloni, bydlí už zase na půdě, a tudíž se nedá pořádně spát.

Korunu novému stylu chování zvěře dala přemnožená divoká prasata. Kamarád Áda si kolem chalupy dělá už mnoho let na velké louce „anglický trávník“. Seče, pleje, kosí, zalévá, a tak vůbec. Jednoho rána vyhlédl ven z okna a zděsil se. Místo anglického trávníku bylo oraniště. Tak velké, že to nemohl udělat žádný dvounohý škůdce. Tak pracovitý žádný není. Jak se pak ukázalo, udělala to divoká prasata.

Po lehkém záchvatu mrtvičného stavu tedy Áda vyrazil, drny kus za kusem pokládal travou nahoru, udusával, pohrabával, rovnal a pracoval až dlouho do večera. Aby byl trávník druhého dne opět ve stavu dobře dokončené hluboké orby. Za pár dní pak prasata přeryla další louku kousek pod pramenem uprostřed návsi vesnice tak důkladně, že to musel půl dne rovnat traktor.

Zděšen tím, co se v přírodě děje, protože i jeleni začali nějak brzo a hlasitě troubit a krávy na pastvinách řvaly, jak kdyby je honil šavlozubý tygr, vydal jsem se za odborníky. Ovšem nikam do nějakého ústavu, ale za praktiky.

„To je normální,“ pravil lesní odborník. „Letos je sucho, a tak nebylo na trávě moc velkých semínek, zaschlo to nastojato, a v lese je taky sucho, a tak myši i prasata jdou hledat tam, kde je něco k snědku, a prasata hledají vlhčejší terén, co rypáky dokáží rozorat.“

Něco mne napadlo. „Helejte, jak tehdy asi před patnácti lety byl ten skandál, na tom Pradědu, jak údajně lyžaři rozryli celý konec sjezdovky a ekologisti tam dovedli televizi, a ječeli o ochraně přírody a požadovali a dosáhli zákazu lyžování…“

„No jistě, to bylo taky rozryté od prasat. Támhle na louce pod křížkem je to přeci po zimě každý rok!“ pravil lesní odborník. A zemědělec se přidal: „To věděl každý vůl, když to tehdy před lety ukazovali v televizi...“ Tak mi objasnili záhadu jak myšisek v chalupě od poloviny léta, taky tu rozrytou zem od prasat u nás i ty záhadné zrůdné lyžaře, co by museli mít dva metráky, aby ten konec sjezdovky v Jeseníkách tak rozryli.

„No,“ dodal zemědělec, „oni ti naši předci nebyli blbí. A proto měli všude rybníky. Kdyby vypuklo sucho. V téhle vsi byly čtyři anebo pět a zbyly dva. Škoda, že už nežije Jakub Krčín.“ „A proč Jakub Krčín?“ nedalo mi to.

„No ono bývalo vždycky občas sucho. A vypadá to, že zas přijde. A tak se stavěly rybníky. Aby byla voda, a ryby a bylo čím hasit, protože v horku a suchu řádí požáry. A každý, kdo ´kazil dílo´,“ dodal poněkud pomstychtivě, „toho nechal Krčín nejdřív zmrskat a když to nepomohlo, tak ho rovnou pověsili. A naši předci přežili sucha a my máme rybníky. Ovšem nemáme Jakuba Krčína. Zato škoditelů máme habaděj. Tak se mějte,“ pravil obyvatel venkova a šel si po své práci. A já jsem šel chytat myši.

Nedávno byly u nás suché roky. Novináři a zelení šíleli. To za starých časů nebývalo! Ale bývalo! Tak tomu bylo i v roce 962.To v Německu vládl Ota I. a nedávno předtím se mu poddal vzpurný český kníže Boleslav I. zvaný Ukrutný, ačkoliv sám zřejmě Otovi nikdy lenní hold nevzdal. A stali jsme se součástí Svaté říše římské a byl to podobný vztah jako dneska my a EU. Občasná sucha a české konflikty s mocnostmi pokračovaly i ve středověku, a to žádné globální oteplování nebylo. Ani za Josefa II. anebo nedávno 1947-48 a 1953-54. Tož tak.

Jen se nemám koho zeptat, co tehdy vyváděly myši a divoká prasata. Z kronik jen vím, že za sucha krmili lidi dobytek došky z vlastních střech.

Ale jak se zdá, „klopální“ oteplování na to nemá moc vliv. Ovšem jeho vyznavači mají vliv na stavbu rybníků a vodních nádrží ve stále sušší české krajině a jak to jen jde, tak stavbu zarazí. To mne děsí nejvíc.

P.S. Jen jsem zvědav, co provedou ty myší potvory v chalupě v zimě. Příroda-nepříroda, ochrana – neochrana, nasypal jsem jim otrávené zrní.

Václav Vlk st

Knížky můžete objednat zde.