Napůl ostříhaná hlava budí pozornost. Co se to stalo? Proč mistr kadeřník nedokončil dílo? Došlo k nepředvídané události, jako třeba že prasklo vodovodní potrubí? Anebo si to zákazník tak přál? Takové otázky mi táhly hlavou, podotýkám, že hlavou úplně ostříhanou až na kůži. Stál jsem na okraji louky napůl posekané, s vynechanými pruhy. Opravdu mi připomněla hlavu napůl ostříhanou. Bylo mi ale jasné, proč louka je posekaná napůl. Pečují o ni rozumní lidé a berou ohled na hmyzí komunitu.

Ta to má v poslední době těžké. V poslední době? Řekl bych tak posledních deset, patnáct let. To je doba, kdy už jsem přestal jezdit na motorce. S hmyzem jsem měl jako motocyklista trápení. Průhledný štít přilby jsem měl pořád zadělaný rozpláclými hmyzími tělíčky. Totéž platilo pro přední sklo auta. Obyčejné ostřikování a stírání moc nepomohlo, stírače všechno spíš jenom rozmazaly a rozpatlaly. Pak se něco stalo a hmyzu ubylo. Okna i průhledné štíty přileb zůstávaly čisté. Taky ubylo ptáků.

Co se to tenkrát stalo? Odpověď je po ruce. Můžou za to pesticidy a bůhvíjaké další cidy. Chemie. Brutální zemědělství. Ale stejně… pesticidy se používají mnohem déle než těch kritických patnáct let a o brutalitě zemědělství slyším, co jsem na světě. Prý taky za to můžou zahrádkáři a jejich trávní sekačky. Mánie mít doma anglický trávník vytváří něco, čemu se začalo říkat zelená poušť. Vypadá to hezky, ale brouček se v tom neschová. A kde není broučka, není ani ptáčka, tak jednoduchá úměra to je.

Nicméně se mi v poslední době zdá, že se hmyzíci vracejí. Na motorce sice nejezdím, ale na okně auta to vidět je. Pošetile bych si mohl říkat, že mám taky kousek zásluhy. Pečlivě otevírám okno, abych pomohl zbloudilé mouše na svobodu. Totéž dělám s brouky a pavouky, kteří měli tu smůlu že k nám vlezli do baráku. Vím dobře, že tím pomáhám spíš sobě samotnému. Konejším skryté špatné svědomí tvora, který ovládl planetu na úkor jiných tvorů. Skutečnou zásluhu ale mají jistě ti, kteří při sekání nechávají v neposekaných pruzích louky životní prostor hemživé hmyzí populaci. Možná, že příčina je ještě úplně jinde. Třeba opravdu ubylo chemie. Možná že je víc koní. Nebo je v tom i nějaká magie. Stačí záměna slov. Když řeknu „hmyz‟, zní to jaksi zlověstně. Řeknu ale „hmyzíci‟ a mám představu Berušky a brouka Pytlíka. Což jsou, jak se mnou možná budete souhlasit, naši kamarádi. Vítejte zpátky, stýskalo se nám.

Psáno půro ČRo Plus