Obzor rudě žhnul. Syrakúsy hořely.

Nevšímal si toho. Nevnímal ani řev matek, jejichž děti zůstaly uvězněny v hořícím gymnasiu. Přeslechl i hromové zadunění, když se zřítil nádherný strop v chrámu Pallas Athény.

Nad mořem vycházelo slunce. V jeho záři se občas zaleskl některý ze zlatých Jupiterových orlů, postupně vztyčovaných nad jednotlivými čtvrtěmi. Ani toho si však nevšímal. Hleděl jen na malé pšeničné políčko pod svahem. Tam měl nasměrovány i své přístroje.

Konečně se mu zdálo, že se nad polem objevil tenoučký, jakoby přerušovaný, sloupeček křišťálového vzduchu. Vtom však za jeho zády zaduněly kroky.

“Občan Archimédés?”

“Jo.”

“Zatýkám tě za válečné zločiny!”

“Na žádné si nevzpomínám.”

“Ne? A co ta zrcadla na Euryeloské pevnosti?”

“Dobře víš, že to je blbost. Pravda, kdysi jsem měl takový nápad. Ale v praxi to je nerealizovatelné. Dokážeš si představit konkávní zrcadlo s takhle velkou ohniskovou vzdáleností? A navíc, vezmeme-li v úvahu, že...”

“Nekecej! Chceš snad popřít, že naše lodě vybuchovaly a hořely?”

“Ne, to nemohu popírat. Ale také to nemohu potvrdit. Dění na moři jsem nesledoval. My vědci musíme každý jev nejprve...”

“Drž hubu! A o těch obřích pákových jeřábech taky určitě nic nevíš?”

“Víš co? Zatkni mě rovnou za nepovolené hýbání zeměkoulí.”

“Děláš si ze mě prdel?”

“Ale ne. Já jen, že nedávno jsem ve Fyzikálních rozhledech uveřejnil studii s názvem Dejte mi pevný bod a pohnu zemí.”

“Po tom je mi hovno! Žádný Fyzikální rozhledy nečtu. Čtu jen Blesk Jupiterův a Zápisník legionáře.”

Archimédés již vojákovi nevěnoval pozornost. Stříbrný hádeček nad pšeničným polem rychle tloustl. Klásky pod ním se poslušně pokládaly do kruhového tvaru.

Říman to také zpozoroval a rozběhl se tam.

“Ne! Ne! Stůj! Vrať se zpátky! Nepřibližuj se k tomu! Nedotýkej se mých kruhů! Noli ... tangere ... circulos ... meos!” doloval ze sebe zbytky středoškolské latiny.

Pozdě. Voják již neslyšel. Vzdušný vír mu nejprve sebral helmu z hlavy, pak se v povětří zablyštěly šupiny z jeho pancíře a po chvilce na okolí dopadla sprška krvavých chuchvalců a úlomků kostí.

“Tohle jsem nechtěl! Bohové, jste mými svědky, že tohle jsem nechtěl! Žádný můj vynález nesmí sloužit k ničení a zabíjení!”