Předmětem časté kritiky je informační dopravní značení na našich silnicích. Při snaze dorazit k cíli se vám na několika křižovatkách správné informace dostává, ta ale na nějakém důležitém rozcestí skončí a musíte si sami tipnout správný směr.
Já se většinou rozhodnu špatně a místo v kulturním domě na náměstí končím na nějaké polní cestě nebo u někoho na statku. Měl bych důvod se zlobit, ale jsem proti jakékoliv změně. Neúmyslná dezorientace na našich silnicích přináší českým občanům i zahraničním turistům mnoho dobrého.
Tak v prvé řadě zbloudilí řidiči odlehčují hlavním přímým tahům, které spíš ocení a využijí ti bohatší se svými drahými rychlými auty. Při bloudění si dále můžete zopakovat určování světových stran podle slunce a lišejníků, když jste nakonec nuceni přespat v přírodě tzv. "pod širákem", zavzpomínáte si v klidu na mládí, na život bez starostí, bez televize, bez telefonů, bez WC. A cizinci díky bloudění poznají krásy naší země, se kterými vůbec nepočítali. Místo s přeplněnou Prahou se nechtíce seznámí třeba s vonícími hvozdy šumavského předhůří, místo původně plánovaného Českého Krumlova poznají třeba jeden z našich největších chemoprůmyslových gigantů v Litvínově či neuvěřitelně produktivní velkovýrobnu kuřat v Xaverově či Gottovo muzeum v Jevanech. A špatné značení posiluje také obranyschopnost země. Jistě si pamatujete, jak měli Sověti zamotanou hlavu, když jsme vytahali za země všechny značky.
Rusové sem už asi nevlítnou, ale mohli by klidně Belgičani kvůli tomu, že se chceme z té jejich Unie odpojit, a nebo by na nás mohli vlítnou Slováci kvůli tomu, že se k nám chtějí zase připojit.
Psáno pro Deník