Když se počkalo, až mléko vystydne, byl škraloup nažloutlý a silný několik milimetrů. Když jste jej zvedli, už nevisel jako mokrý padák, ale tuhá kůra se jen neochotně poskládala vlivem gravitace - asi jako mokrý koberec. Vsunutí do úst už vyžadovalo jistou zručnost, ale odměnou byla tukovobílkovinná bomba nepopsatelně lahodné chuti.

Vhodnou kombinací uvedených postupů se dalo škraloupů různých provedení sebrat s povrchu mléka několik. Jak jsem naznačil, dnešní škraloupy už nejsou to pravé, voda s emulgovaným tukem se chová jinak. Ale dočkal jsem se. Moravští přátelé denně docházejí pro mléko z večerního dojení a jednu špetku tohoto moku mi věnovali.

Doma jsem si ho nedočkavě svařil - už jsem skoro zapomněl, jak se mléko tváří dlouhou dobu nevinně, pak to v něm zašumí a najednou se rychlostí centimetru za vteřinu vzedme hladina a hrnec musí pryč z plotny (prý lze mléko svařit i v mikrovlnce, ale to je jako krájení patek z obou stran). Už za tepla se škraloup žlutil jako pampeliška. Dal jsem hrnec s horkým mlékem na balkon, abych nemusel dlouho čekat, ale stejně jsem to uspěchal. Jak ukazuje rozmazaný obrázek, podařilo se mi s ohledem na enormní hmotnost sejmout jen část škraloupu, nebyl na svou tloušťku ještě dostatečně zralý.

Ale byl chutný. Přes noc bylo mléko v ledničce a další večer jsem si pochutnal na zbytku.