Pro vás všechny, kteří jste slovo „skříňovné“ ještě neslyšeli, uvádím, že jsem ho vytvořil podle vzoru „šrotovné“. Což je název po Evropské unii se rozlézající akce zaměřené na finanční podporu krizí postiženého automobilového průmyslu. Už ho zavedlo sedm států, další asi budou následovat. Tady v Česku se prý uvažuje o poskytnutí asi 30 tisíc korun ze státního rozpočtu (tedy z našich společných daní) každému, kdo odevzdá své staré auto a místo něj si koupí nové. Jak bohulibé úsilí. Již nyní jsou ceny automobilů na extrémně nízké úrovni a kdyby se ještě snížily o „šrotovné“, to už by byl tedy kauf!!!

Já však tvrdím, že podporovat automobilky je blbost. Vždyť výrobní proces při produkci automobilů a jejich součástek je ve srovnání s mnoha dalšími výrobními obory až extrémně automatizován a mechanizován.

V této souvislosti jsem se rozhodl, že vlezu NERVu na nervy s návrhem, aby místo „šrotovného“ bylo zavedeno „skříňovné“. Vsadil bych se totiž, že kdybychom si dali práci a posčítali v Česku zaměstnance výrobců nábytkářských materiálů, textilií, truhlářů, nábytkářů, čalouníků a všech s těmito profesemi souvisejících dodavatelů a poskytovatelů různých služeb, dojdeme k vyššímu číslu, než jaké tvoří zaměstnanci automobilového průmyslu.

Pak už to bude všechno jednoduché. Vyhoď starou skříň a místo ní si kup novou. A od státu na to dostaneš 500 korun, ale za židli jen stovku. Takhle bych to všechno pěkně ocenil a to by bylo, abychom se my, nábytkáři, z té krize rychle nevzpamatovali! Jenom se trochu bojím, aby brzo po mně na NERV nedorazili obkladači s „dlaždičkovným“ a výrobci nádobí s „hrncovným“...