Od rána do večera jsme všichni nemilosrdně bombardováni slovíčkem „green – zelený“, globálním oteplováním, naší zodpovědností za ozónovou „díru“, tajícími ledovci na špičkách zeměkoule a množstvím škodlivých zplodin, které jsou výsledkem naší existence a které nezodpovědně odkládáme do našeho životního prostředí. Jeden z důvodů stále se zvyšující produkce plynů, spoluúčastných na vytváření ozónové díry a tedy na globálním oteplování, však zatím pozornosti vědců, ekologů a médií zcela uniká.

Vzhledem ke svému věku a pod vlivem další nemilosrdné mediální kampaně o nutnosti omezit délku opasku, rozhodl jsem se vyměnit chutné bílkoviny v mé stravě (jmenovitě „medium-rare“ barbecue bifteky) za pokrmy výhradně (popravdě tedy spíš „převážně“) zeleninové. I když má dlouholetá studia fyziologie a profesůra medicíny mě jednoznačně poučily, že lidský zažívací systém má fungovat spíše jako u „masožravců“ než u „býložravců“, začal jsem si, v zájmu snížení pravděpodobnosti dlouhé škály chorob oběhového a endokrinního systému, vyvařovat pokrmy, které jsou výhradní stravou stále větší části populace světa, jmenovitě vegetariánů. Již v prvních týdnech změny stravy jsem zpozoroval, že chování dolní části mého zažívacího traktu podlehlo výrazným změnám, z nichž zvláště jedna zaujala mou pozornost, sdělovacími prostředky vytrénovanou na zelenou barvu naší globální zodpovědnosti. Jedná se o fenomén, který zdravotníci cudně nazývají „flatulence“.

Okamžitě se mi vybavily diskuse o množství methanu, který je do atmosféry vypouštěn zadní tváří býložravců (mezi jinými tedy i hovězím dobytkem pěstovaným námi k uspokojení naší nezodpovědné a sobecké potřeby mléka a oněch shora zmíněných bifteků a hamburgerů) a který významně přispívá k rozšiřování ozónové trhliny. A napadlo mne tedy, že ono neustále se rychleji rozrůstající procento těch asi šesti miliard homo sapiens, které se stává vegetariány, a které tedy nejen přijímá do horní části svého zažívacího systému stejnou kategorii stravy jako zmínění přežvýkavci, ale zároveň následně vypouští z opačného konce do ovzduší plyny přispívající ke globálnímu oteplování, je vlastně ekologicky velmi nezodpovědné. Skoro stejně nezodpovědné, jako ti, kdo stále k dopravě za prací a zábavou používají přibližovadel vybavených spalovacím motorem.

Nebylo by tedy náhodou globálně zodpovědnější pokračovat v konzumaci masa, neprodukovat metan a navíc tak uspíšit okamžik, ve kterém přestaneme ubírat světu kyslík a potravu a přispívat jakýmkoliv způsobem k jeho znečišťování? Alespoň mé chuťové buňky by tento přístup ke globální zodpovědnosti jednoznačně přivítaly.

Vancouver