Určitě nejsem technický typ muže. Ne, že bych si nedovedl poradit se zatlučením skoby pro obraz, ale každý přístroj a zařízení skrývající pod povrchem více než pět součás­tek mne naplňují pocitem posvátné hrůzy.

Má žena je v tomto ohledu osobností velice zvláštní. Ačkoliv také technice nerozumí, je k ní přitahována přímo neodolatelnou silou. Je zajímavé, že v průběhu roku Zdenička této touze dokáže poměrně úspěšně vzdorovat. Ale až k neskutečné proměně však u ní dochází pravi­delně v čase předvánočním.

V přestávkách mezi uklízením, mytím nádobí, žehlením a pečením se zahrabává do spousty odborné literatury a technických prospektů, aby mne pak od napjatého sledování již několikáté reprízy seriálu Nemocnice na kraji města vytrhla otázkou:

„Co říkáš dynamickým vlastnostem nového typu příklepové vrtačky typu BUC-H 12, která má v rukojeti antivibrátor využívající olej s vysokou viskozitou?“

V těchto chvílích již tradičně propadám zvláštnímu druhu předvánoční melancholie. Mám svou ženu stále rád. Snad proto přistupuji k výběru dárků pro ni velmi odpovědně. Snažím se, aby mnou zakoupené věci měly vysokou užitnou hodnotu a pokud možno ne­podléhaly módním vlivům.

Proto mé kroky již tradičně směřují do útulného prostředí – mezi hrnce, smetáky, struhadla, příbory, talíře, konve, sekery, vařečky a různé tovary z plastických hmot – do specializovaných prodejen kuchyňských a domácích potřeb.

Mou oblíbenou specialitou je váleček na nudle. Kupuji ho každý rok. Jen díky této pro­zíravosti se nám po osmi letech manželství konečně podařilo přestěhovat ke druhé stěně ložnice dubovou skříň po babičce plnou součástek historické parní rychlíkové lokomotivy, kterou Zdena údajně velmi výhodně odkoupila od starého výhybkáře Patočky z Nymburka.

Letos obohatím pestrost vánoční nadílky ještě zubatým krájecím nožem značky Pilous a louskačem vlašských i kokosových ořechů Krach 01.

Na rozdíl ode mne využívá Zdenička příležitosti vánočních svátků k uspokojování svého „technického opojení“ a s vědomím, že nemohu její dárek ani odmítnout, ani pohanět, ku­puje pro mne stroje, nástroje a přístroje často pochybné hodnoty i účelu.

O prvních společných svátcích „míru a klidu“ mne například překvapila zařízením, které odborně označila jako Teslův vysokofrekvenční transformátor. Již při zapnutí tohoto mon­stra do zásuvky zežloutla světla v bytech obyvatel celého našeho bloku.

S výrazem Edisona, který právě objevil žárovku, mi pak podala jeden ze silných kabelů a sama se chopila druhého. Pak stiskla nějaké tlačítko. Přístroj zavyl jako právě vražděný kojot a na vzdálenost tří metrů přeskočily takové jiskry, že od té doby mi prudká bouře v Tatrách připadá jako legrácka.

Myšlenky na rozvod, které mne pronásledovaly při pobytu na oddělení popálenin v pražské Nemocnici Na Bulovce, zahnal její další dárek, který mi poslala z lůžka v sousedním pokoji. Bal to kapesní ventilátorek na sluneční pohon. A protože náhodou do mého pokoje slunce právě svítilo, mohl jsem jím ovívat své ožehlé tváře i raněnou duši a hned mi bylo lépe.

Blíží se vánoční večer a já mám zase strach. Zdenička se zavřela s nářadím v koupelně a už dvě hodiny tam šramotí. Tentokrát se ale jen tak nedám. Mám přece ten váleček na nudle!