Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Úplně v pohodičce, i na ně se vztahuje branná povinnost, nemusí dlouho trvat, a budou se hladové válet v blátě.... a snít o teplém a suchém chození po slevách.

Bohužel, chyba je v babičce, ze se s tim "pár facek pres tlamu" tolik párala. I u své dcerky, takzo maminky smrada/smradky.

Ty babičky jsou fakt skibidi! Nicméně na kolik takových svačin vystačí babiččin důchod? I když vlastně, možná je babičce třicet?

No jo no, fejeton je fejeton. Ale já bych ze dvou blběnek nedělal takový problém; mládí je jediná choroba, kterou spolehlivě řeší čas. Až si budou muset vydělat pětikilo vlastní prací, možná zmoudří. Ledaže by se rychle bohatě vdaly ...

No, tak je to poznání, že je třeba šetřit a tedy chodit po slevách, teprve čeká. Dyť jsou to děti!

Arciť nadmíru hloupé děti ...

Babička dělá zásadní chybu tím, že uplácí své vnouče. Babičky mají vnoučatům poskytovat péči, lásku a rady. Aby eliminovali stav, kdy vnoučata nasávají atmosféru nenávisti a pohrdání důchodci jak ji prezentuje Mádl se svým "Přemluv bábu, přemluv dědka!" nebo fialová vláda, která se chová k důchodcům jako k lovné zvěři.

Určitě s vámi souhlasím. Teoreticky jsme to zvládli. Jenže aby babičky poskytovaly vnoučatům péči, lásku a rady, tak by o to někdo musel stát.

Hm, já kupodivu znám i jiné mladé...

A nevidím to tak černě.

Chyba bue ve výchově. Babička své děti vychovávala v duchu hesla: V komunismu každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. A ty to předaly svým dětem. Jenže jaké schopnosti mají dneska někteří mladí? Jestě ani nevystudovali a už mají dobře placenou brigádu někde v teplém kanclu. Nám při studiu také stipendium na všechno nestačilo a rodiče ze svých příjmů nás moc podporovat nemohli. A tak jsme o sobotách a nedělích chodili vykládat vagony a o prázdninách brigáda na plný úvazek. Já měl to štěstí, že jsem se upíchl v uranových dolech a slušný peníz a nemusel tak často chodit na brigády vykládat vagony.

...jo jo a lepší to nebude...

Jojo, to prý říkal děda, když před téměř stoletím pozoroval mého tatu, ročník 1912. A totéž říkal můj tata, když komentoval mé činy před cca šedesáti lety, to si vlastnoručně pamatuju