Sedím v brněnské tramvaji, tedy šalině, koukám z okna a najednou mě z meditace o kráse zdejších lednových pošmourných ulic plných krokodýlů a potomků Bolka Polívky vyruší dva pubertální dívčí hlásky. „Babička je úplně, ale úplně skibidi blbá,“ povídá jedna. „Dala mi jen pětistovku na svačinu. Ona si snad myslí, že budu chodit po slevách jako důchodci. Neskutečný trapas. To bych radši chcípla hlady, než chodit po akcích jako duchna.“

Nejprve mě polil pot. Co když jsem taky „duchna“? Vždyť jsem včera koupil dvě krabice mléka a láhev rumu v akci! Pak mi ale došlo, že naše mladá generace jde vstříc světlým zítřkům, kde nejsou slevy ani babičky. Je tam jen nekonečný proud pětistovek, sojové lattéčko s melounovým dipem a veselé tančení na TikToku.

Babička, co si myslí, že pětistovka je dost na svačinu, to je přece urážkou lidské důstojnosti.

Jak má dnešní jihomoravská holka za těch směšných pět set nakoupit avokáda, zázvorovo-levandulový buble tea, mangový bio juice, fair trade kakao a možná i nějaký ten „smoothie bowl“? Vždyť to stačí sotva na jeden bubble tea, natož na svačinu hodnou dívky jejích kvalit.

Nebo je tu snad ta strašlivá varianta, že babička nezná a nesleduje ani Instagram? Neviděla, jaké fotky si její vnučka dává do stories? Zaostalá ježiBabička snad netuší, že všechny její kamarádky mají na svačinu alespoň drahý proteinový croissant a latte s mandlovým mlékem? Cožpak nechápe, že dnešní girl-holka musí pověst důsledně udržovat, aby nebyla za úplné Ohio?

A co když babička dělá něco horšího? Co když ona sama chodí po slevách a akcích? Možná je to jeden z těch seniorů, co blokují supermarketové uličky a rvou si do koše plátky sýra za polovinu ceny.

Přece se naše mladá generace nebude snižovat na jejich úroveň.

Autorův blog