Jste-li lékař a nepracujete právě na patologii, může se stát, že vám vděční pacienti budou nosit drobné dárky. Nejčastěji slivovici. Tento domácí výrobek funguje jako neoficiální směnná jednotka. Tou se mohly stát svého času klidně i háčkované dečky, kdyby se je podařilo vyrábět tekuté a příjemně se po nich motala hlava. Takto jejich místo zaujala nenápadně vyhlížející aromatická lihovina, populární i přes nezanedbatelné riziko oslepnutí, oněmění či pravidelně se dostavující nevolnost. Řada z nás si často říkala, že měla strávit předchozí noc ve společnosti nevtíravě sympatických háčkovaných deček, protože procento nežádoucích účinků spojovaných s těmito je zpravidla zanedbatelné a dementní vzhled lze jejich prostřednictvím navodit s podobným efektem.

Moje zásoby slivovice by jistě záviděl leckterý lihovar. V případě požáru by náš byt hořel jasně modrým plamenem a švestkové výpary by navždy rozptýlily pověsti o smrdutých Pardubicích. Ono se to má totiž tak; kolegové říkali, abych pacientskou slivovici nepil. Prý nevím, co v tom je, že oslepnu a podobné věci. Jenže vylijte slivovici... Ale kam s ní? Prý ji mám lít do ostřikovačů místo rozmrazovače. Párkrát nastříkáte a máte v autě jak po flámu a policejní hlídce nevysvětlíte, ze které strany jste se snažil rozmrazit přední sklo. Jednou jsem se potápěl v zimě (jestli vám to můžu rozmluvit, tak raději dočkejte jako husa klasu léta) a pořídil jsem si zánět statoakustického nervu. Chodíte pak jako opilý námořník na vratkém škuneru za tropické bouře. Dobelhal jsem se na ORL, kde mi řekli, že mám oteklý bubínek a ať se tam stavím odpoledne pro antibiotika. Jenže za chvíli jsem už nemohl rovně ani sedět, tak mi kamarád ušař poradil po telefonu, abych si do ucha nalil nějakou lihovinu. Bubínek prý účinkem alkoholu splaskne a mně se udělá líp. Obřadně jsem si po ránu aplikoval slivovici do ucha a zbytek mi stekl někam za krk. Kolega neřekl kolik a na zdraví se šetřit nemá. Můj stav vzbuzoval kupodivu hodně sympatií mezi pacienty. Kymácející se lékař, ze kterého po ránu pronikavě voní slivovice, určitě neunikne pozornosti.

"Šak jsem to zrovna tuhle říkala doma dědovi - štamprlku po ránu a budeš zdravej jak Říp a nemusíš platit ten poplatek!"

"Ale já jsem nic nepil. Já jsem si to ráno nalil do ucha..."

"Ááá, tak on je doktor šprýmař. Prý do ucha! To jste se nestrefil? Mně se klepou ruce, ale většinou se trefím!"

Pokud zatoužíte po podobné samoléčbě, pak do sebe lijte raději vodku. Slyšel jsem také o Švédkách, které si namáčejí do lihu tampony a snaží si navodit opilost z opačné strany. Moje kamarádky Švédky tuto legendu vždy vášnivě popírají a většina společných alkoholických dýchánků se odbyla nudně staromódním způsobem. Při jednom lyžařském výletu jsme slivovicové aroma využili jako detektor polohy. Kolega, který rozbil placatici slivovice hned po výstupu z auta, se jí tak důkladně impregnoval, že byl celou dobu velmi dobře cítit. I přes hustou mlhu jsme ho našli vždy lépe než s GPS. Následně jsme se všichni navoněli slivovicí zevnitř a zůstali na hotelovém pokoji, protože tam hledání probíhalo bez zbytečných ztrát.

Slivovicí vydezinfikuješ ránu, potřeš štípanec od komára, napravíš trávení, spravíš náladu. Lze ji pít před obědem jako aperitiv, po obědě jako digestiv a v krajním případě i místo oběda. Pije se na zahřátí, proti infekcím i na kauráž. Slivovicí se stvrzují důležité smlouvy i životní rozhodnutí. V našem rodě, kromě známých léčebných účinků, je slivovice využívána též jako nápoj rituální. Když jsem se narodil, vypálil můj dědeček demižón slivovice, kterou jsem dostal ke svatbě. Totéž udělal můj otec pro mého syna a mě něco podobného jednou nejspíš čeká taky. Pak dorazím za kamarádem Standou na Moravu.

Možná, že stačí říct jen oblíbené heslo všech IT zaměstnanců - vypálíme? A Standa už bude vědět. Tu jeho si ale do ucha rozhodně lít nebudu!