V době, kdy se ještě hodně četlo, měla četba v době prázdnin svá specifika. Ta výběrem témat respektovala např. edice Čtení na dovolenou. Přednost měly detektivky a humorná próza. Při probírání zapomenutými svazky knihovny se mi nedávno dostaly do rukou dva tituly se špionážní tematikou z edice Saturn. Jeden o Richardu Sorgem, druhý o Wilhelmu Canarisovi a oba kdysi dávno koupené v novinovém stánku o prázdninách. Hojně se také četly časopisy a magazíny. Co se asi tak čte dnes? Stačí se podívat na lidi někde u vody. Většina se kouká do mobilu. Wifi, to je první, po čem se rekreanti shánějí, jakmile dorazí na místo svého pobytu.

Prázdninové čtení ani čtení na dovolenou se mne už dávno netýká. Ne že bych v letních měsících nečetl, ale nedělám rozdíl ve výběru autorů a témat. Je to stejné celoročně a potíž je v něčem jiném: najít vůbec něco, co by zaujalo. Záměrně říkám potíž a ne problém, protože problém se dá řešit. Problémem může být nedostatek knih, což se dá snadno napravit, zatímco potíž je složitější: všude kolem plno knih, z nichž se nedá nic vybrat. Objednám nějakou knihu, která mne zaujala, a návdavkem k ní z knihkupectví dostanu přehled novinek, z nichž si už ovšem, při vší snaze a dobré vůli, nic nevyberu. Zbývá ale domácí knihovna, čtení knih již známých, návštěvy antikvariátů a pak náhoda. O dva dny letní četby se zasloužila právě náhoda.

Na jednom malém nádraží v Jeseníkách jsem si prohlížel knihy v knihobudce. Namátkou: Josef Škvorecký, Arthur Conan Doyle, Ludvík Vaculík. Nikdo jiný z přítomných o knihy nejevil zájem. Ze spousty knih jsem vzal do ruky knihu Sherlock od Grahama Moora. Nejprve, když jsem na zadní záložce spatřil rok narození autora 1981, chtěl jsem knihu vrátit. Kniha měla neporušený přebal s dýmkou typickou pro Sherlocka Holmese, z jejíhož náustku kapala krev. Vyšla u nás v roce 2012 (Knižní klub) jako překlad z anglického originálu vydaného v New Yorku (přeložila Michaela Ponocná) a její kapitoly se střídavě odehrávaly v minulosti (1893-1901) a současnosti (2010). Vypadala jako nová kniha na pultu v knihkupectví. Zjevně dosud nikým nečtená. Může být nezájem známkou kvality? Knihu jsem si vzal a rozhodl se dát autorovi šanci.

Hlavní hrdina Moorova románu (v originále The Sherlockian) Harold White je přijat do přední holmesovské společnosti Irregulars a spolu se stovkami holmesologů se účastní jejího výročního shromáždění v New Yorku. Členy Irregulars se mohou stát jen vynikající znalci díla A. C. Doyla. Jejich biblí je „Kánon“, tedy čtyři romány a šestapadesát povídek tvořících původní dobrodružství Sherlocka Holmese. Kánon nejen že znají takřka zpaměti, ale rozebírají ho důkladně a talmudickým čtením dokáží určit i nikde výslovně nezmíněné datum narození Sherlocka Holmese, jímž má být 6. leden. Při vzájemné zábavě prokládají řeč citáty z Kánonu. Někteří v kapse žmoulají dýmku. Harold White žije v Los Angeles a je literárním vědcem na volné noze. Sherlockem Holmesem je posedlý od dětství. Hrdě nosí kostkovanou čepici, kterou nesundal ani při promoci na universitě a pro tuto příležitost k ní přišil střapec.

Den před zahájením shromáždění. spolku Irregulars oznámí uznávaný holmesolog Alex Cale, že našel ztracený deník A. C. Doyla. Jde o deník z období od 11. října do 23. prosince 1900. Slíbenou přednášku o obsahu deníku již Cale přednést nemůže, protože je ráno ve svém hotelovém pokoji nalezen mrtev, uškrcen tkaničkou od bot. Deník je pryč. Na zdi je nápis JAK PROSTÉ napsaný krví. Je to vražda a podezřelí jsou všichni holmesologové. Nastává zběsilá honička. Podle stop v pokoji a toho, co zjistí o Calem v jeho bytě, se honba za ukradeným deníkem přenáší z USA do Velké Británie a nakonec do Švýcarska. Ti, kteří o ukradený deník usilují, jsou ochotni jít přes mrtvoly. Nakonec se ukáže, že o vraždu nešlo, že Alex Cale důmyslným způsobem spáchal sebevraždu, aby vypadala jako vražda. Ve skutečnosti ztracený deník nenalezl. Jen si to vymyslel, aby přiměl ostatní po deníku pátrat. Harold White se svou přítelkyní Sarah deník nacházejí v muzeu Sherlocka Holmese ve Švýcarsku u Reichenbašských vodopádů ukrytý v přístroji na výrobu sodovky. Přístroj pocházel z Doylovy pracovny, nahradil jej modernější a do toho nepoužívaného deník ukryl Doylův přítel, spisovatel Bram Stoker. Zatímco k vyloupenému muzeu se sjíždí policie, pročítá si Alex Cale s přítelkyní deník u Reichenbašsských vodopádů ve světle svítilny mobilního telefonu. Proč byl deník ukryt? To se čtenář doví už dříve, z kapitoly vracející se do minulosti, do roku 1900. Doyle a Bram pátrali na vlastní pěst po masovém vrahovi mladých žen. Vraha odhalili, ale policie jim nevěřila. Při konfrontaci s vrahem došlo k potyčce, při níž Doyle a Bram vraha zastřelili. „Jsi šťastný? Jsi rád, že jsi našel ten deník?“, ptá se Alexe Sarah. „Ne“, odpovídá Harold. Deník končí ve vodopádu.

Nabízí se srovnání se satirickým románem Dvanáct křesel autorské dvojice Ilja Ilf a Jevgenij Petrov z roku 1928. Podvodník Ostap Bender pátrá po pokladu šlechtické rodiny, který byl před bolševiky ukryt do jednoho z dvanácti křesel. Ta se dostala do různých míst a honba za nimi je spojena s množstvím komických příběhů, k nimž mohlo dojít pouze v tehdejším sovětském Rusku. První vydání prošlo bez povšimnutí, avšak v roce 1948 Svaz sovětských spisovatelů knihu odsoudil. Znovu vyšla až v roce 1956. Podoba je ale pouze v tom, že děj je založen na honbě hlavních postav za nějakou ztracenou věcí, která je považována za cennou. V Sherlockovi nic, pomineme-li komičnost samotných holmesologů, satirického není. Román Sherlock je smyšlené literární dílo. Ovšem holmesologové existují. Je takřka neuvěřitelné, že postava Alexe Calea vznikla podle britského holmesologa, sběratele a doyleovského badatele Richarda Lancelyna Greena (1953-2004), který zemřel tragicky za ne zcela objasněných okolností. Ten sbíral holmesovské předměty od svých sedmi let a za 40 let vytvořil obrovskou sbírku.

Ale vraťme se k prázdninovému čtení. Sběratelství je vášeň, kvůli které se páchají i zločiny. Nezajímavé čtení Sherlock rozhodně není. Kapitoly jsou uváděny citacemi z románů a povídek o Sherlocku Holmesovi. A citace jsou také přímo v textu. Dá se na to dívat jako na takové „zopakování“ čtenářských znalostí. Jako prázdninové čtení dobré.