Pobyt Wolfganga Amadea Mozarta v Praze v říjnu roku 1787 se po všech stránkách vydařil. Pražané hudebního génia zbožňovali, počasí zůstávalo pěkné a divadelní orchestr byl na vysoké úrovni. A premiéra Maestrovy nové opery „Don Giovanni“ v Nosticově divadle měla obrovský úspěch. Mozartovi rovněž neuniklo, že Praha je krásné město a jeho obyvatelé si pohvizdují jeho melodie. Též o jeho bydlení bylo dobře postaráno, manželé Duškovi ve své vile Bertramce dělali všechno možné, aby byl vzácný host spokojen.

Protože se v Mozartově hlavě hudební nápady líhly jeden za druhým, optala se ho Josefina Dušková, zda by pro ni nemohl složit árii na slova „Bella mia famma addio“. Skladatel s velkou ochotou árii přislíbil, ale hned na celou věc zapomněl.

Za několik dní, hned po chutném obědě, při kterém se podávala husička, a několika sklenicích piva, zpěvačka Maestra vybídla, aby si nechal ukázat její zahradní altánek. No vida, už je to tady, pomyslil si Mozart. Již dávno si všiml, jak po něm hostitelka hází okem.

Proto ho velmi překvapilo, když ho v altánu nechala samotného a zamkla dveře zvenčí.

„Maestro, dokud mou árii nenapíšete, neotevřu,“ řekla mu skrz malé okénko a s roztomilým chichotáním odběhla.

Mozart se na šibalku ani hněvat nemohl, ostatně ke skládání v altánu mu opatřila vše potřebné: stůl, židli, notový papír a husí brk s kalamářem. Bohužel zapomněla přidat nočník, asi jí připadalo trapné o tom uvažovat. Tato chyba se záhy začala projevovat, pivo v břiše se hlásilo stále naléhavěji. A tak - místo aby škrábal jednu notu za druhou, bušil skladatel do dveří a volal. Nikdo ho však neslyšel, nebo slyšet nechtěl. Bylo to čím dál horší, Mozart pochodoval toporně po místnosti s nohama do X a tu zatracenou ženskou proklínal.

Tu zahlédl okénkem starého zahradníka. Zaradoval se a poprosil muže, aby ho pro Kristovy rány dostal ven. Ale zahradník pocházel z venkova a byl Čech jak poleno a německy neuměl, navíc byl poučen, že Maestrovi se otvírat nemá. Proto se jen přiblble usmíval a krčil rameny.

„Ach běda!“ vykřikl zoufalý Mozart. „Moji Pražané mi nerozumějí!“