31.10.2020 | Svátek má Štěpánka


FEJETON: Kočka v domě

30.7.2020

Manželské toccaty a fugy 13

Už jsem kdysi psal, že nechci zvíře v domě. Stačí prý jedno, co si není schopno uklidit fusekle. Člověk míní, kočka mění.

Má žena před několika týdny nastupovala u Tesca do auta, když uslyšela zpod něj kvíkání malého kotěte. Po delším přemlouvání, ať jde pryč, aby z ní nebyl exponát do herbáře, kočka naskočila malou škvírou do vozu a když si žena sedla za volant, usadila se jí na rameni. Takto jednoznačně a bezvýhradně jsme byli poctěni stát se vhodnými adoptivními rodiči.

Od té doby se poklidný život dvou předdůchodců zcela změnil. Kotě dostalo jméno Archibald. I když později bylo průzkumem zjištěno, že se nepochybně jedná spíše o Archibaldu, v rámci moderního pojetí jí zůstalo mužské jméno.

kotě 1

Kotě začalo nezbytným průzkumem našeho příbytku. Pokud jsem někdy považoval nedělní odpoledne za období klidu, je tato doba nevývratně pryč.

kotě 2

Zatím ještě nalézám vše na svém místě, ale nejspíše „es kommt der Tag“ a já budu muset pro své propriety zalézat do různých domácích zákoutí.

Kamarád David Vlk mi v rámci rozpouštění kočičí kavárny prodal s výraznou slevou pomůcky pro domácí chov. Po třech týdnech sděluji, že vystlané prkýnko na sloupku, o který lze brousit drápky, kočka míjí širokým obloukem, a to přesto, že jsem jí poskytoval vleže názorný příklad, jak se správně ostří drápy. I přes mé pedagogické schopnosti si Archibalda brousí své nástroje výlučně o nohy kuchyňského stolu a místo krásného proutěného košíku chrápe na mém luxusním anglickém ušáku s originálním potahem bratru za nějakých 70 litrů, z něhož se tak báječně dají tahat nitky.

Mé křeslo, v kterém se krásně hnípe po opulentním obědě, je nyní pravidelně okupováno zvířetem, v jehož očích lze postřehnout jiskérku škodolibosti. Tedy pokud je má otevřené. Většinou je totiž v poloze stylu „nirvána samprasarána“, což je dle učených jogínů stav nepřítomných duchů.

kotě 3

Odpůrkyně, s níž léta spokojeně žiji, přešla ve svém žití na zcela jiný modus. Byl jsem hanebně upozaděn ve svých potřebách a připadám si jako trpěný a nevítaný element v domácnosti. Zatímco Archibalda je něžně chována, jakýkoli náznak hladu je ihned saturován měkkou hromádkou z předražené konzervy a případné rozšlapané lejno z krabice s drceným vápencem či co je ihned uklizeno bez slůvka protestů (a ten smrad), mé potřeby jsou posupně přehlíženy.

Totiž – neznám chlapa, kterému by nedělalo dobře poškrábat záda. U mne je to takový sekundární orgasmus daný nejspíše přežívajícím atavismem pithecantropa v jeskyni, kdy oheň hořel, potomstvo bylo nasyceno mamutem a nebyla vhodná chvíle k rozmnožování. V tu chvíli nastoupilo v rámci tlupové pohody drbání srsti. Kdysi v dobách manželského pleistocénu jsem o tuto drobnost nemusel žádat, v době panování Archibaldy ani důrazné připomenutí, že už je čas, a nastavení příslušné partie nemá žádný dopad. Žena Archibaldu na klíně šimrá, lechtá, poškrabkuje a její odměnou je slastné vrnění kočičky. Zkoušel jsem taky preventivně vrnět. Nic.

Když jsem po týdenním martyriu tření zad o futra (absolutní ztráta času) provedl s odpůrkyní zásadní rozhovor o principu manželské kohabitace, v němž jsem neopomněl zdůraznit její pravidelnou a vysokou měsíční apanáž, kterou měsíčně dostává z mého konta, absolutní svobodu při jakýchkoli nákupních atakách a současně absenci kritiky z mé strany, co to koupila zase na hovadinu, a mnoho dalších jednoznačných bonusů, zahlédl jsem v její tváři zpytavou grimasu.

„Jde do sebe,“ pomyslel jsem si bláhově a radostně odešel na šichtu k soustruhu, těše se na odpolední klidnou chvíli vleže na břiše, kdy mi bude odškrábán dvoutýdenní nános. Po příchodu domů jsem našel ženu opět s koťátkem v náručí. Na můj zoufale tázavý pohled jen posupně odfrkla a očima naznačila směr, kam mám pohlédnout:

kotě 4

No, nezabili byste ji? (Archibaldu, samozřejmě…)

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.