Ve své domácnosti mám nepřítele. Nejsem ženat, takže manželka to není. Je to sporák. Naučil se totiž ovládat mou mysl. Ano, i když je to neuvěřitelné, je to tak. Jakmile ho totiž zapnu a chviličku u něj stojím a čekám na ohřátí pokrmu či svařáku, okamžitě spustí v mé hlavě jakýsi vnitřní poznámkový blok, který mně připomene, co nutného jsem ještě neudělal a na co jsem úplně zapomněl. V tu chvíli jsem okolnostmi donucen odskočit si od vaření například k počítači v sousední místnosti, do nedaleké dílny nebo skladu. Vždy si říkám - bacha - vaříš, musíš se za chvilku vrátit !!!
Říkám, ale často nedbám a zaujat poznatky zjištěnými v počítači, dílně nebo skladu, zapomínám. Důsledky jsou tristní. Znehodnocené jídlo, pití, smrad a kouř v celém bytě. Jediným historicky pozitivním výsledkem těchto opakujících se situací byl můj "objev" jedinečně chutnajícího vinného koncentrátu, to když se mi podařilo vyvařit tři litry svařeného vína tak, že na dně zbylo jen necelé deci. Koncentrát je léčivý - obsahuje totiž neuvěřitelné množství "protirakovinného" barviva.
Podobné štěstí jsem však neměl včera, kdy jsem doslova zpopelnil vařené kuře. Když jsem otevřel dveře do kuchyně, vyvalila se na mne oblaka strašlivého, jedovatého hustého dýmu. Okamžitě jsem smetl téměř roztavený hrnec plný "živočišného uhlí" do dřezu a začal větrat.
Za necelou půlhodinu jsem však musel odjet na poštu do Poděbrad. Nad ničím jsem nepřemýšlel, vzal si zimní bundu z věšáku v kuchyni a vyrazil. Poslal jsem balík a vešel do nedaleké samoobsluhy. Po chvíli pojíždění s nákupním košíkem jsem zaslechl od pokladny ženský křik.
"Hóólky, jéžíšmarjá, cítím kouř - někde tady hoří!!! Všechny sem, koukejte, čuchejte!!!"
Na ta slova se do prodejní místnosti vřítil veškerý personál a já se zprvu pobaveně díval na čuchající ženský tým. Jen chvilku, protože jsem si uvědomil, že být svědkem dvou "požárů" v tak krátkém čase je značně nepravděpodobné. Tím zdrojem kouře byla totiž moje bunda nasáklá zplodinami z kuřecí kremace, které jsem já už necítil.
"Paní pokladní", naklonil jsem se přes pojízdný pultík pokladny, "to budu asi já - ten požár," a nastrčil jsem k ní rukáv své bundy.
"Holky, už to mám !" zvolala radostně pokladní, "to smrdí kouřem tenhle chlap !"
"Pane, vy jste nositelem poplašné zprávy" dodala již pobaveně, "vy jste mne ohrozil - vždyť já jsem tady požární referent!"
"Ale že mám dobrej čuch, holky?" radovala se nad rychlou likvidací požáru své prodejny.
A tak jsem se díky svému nepříteli - sporáku - stal poprvé v životě nositelem poplašné zprávy.