Nevím co mě to napadlo, ale nechal jsem se před lety umluvit svými "dobrými" kamarády k otužileckému plavání. Snad to byla vidina slávy, že budu zářit v přítomnosti tehdejších es (Venclovského a spol. ), nebo jsem chtěl překonat sám sebe. Skutečně nevím. První plavání bylo čtvrtého prosince a já se to dozvěděl dvacátého čtvrtého listopadu. Příprava samozřejmě žádná, ale nemám se prý bát, určitě to zvládnu.

4. prosince, teplota vody 2°, teplota vzduchu - 4°. Stojím v plavkách na stadionu, vzdáleném od místa plavání kilometr a poslouchám nadšené projevy organizátorů.
Trvalo to asi hodinu a pak jsme všichni pochodovali městem k řece.
Nevím jak jsem tu vzdálenost překonal. Pamatuji si jen, že moje tělo přestávalo reagovat na mozek.

Na mostě přes řeku stálo mnoho lidí a všichni nám tleskali. Já vnímal jen tu příšernou zimu.

Pak k tomu došlo. Šli jsme v řadě za sebou a postupně slézali do vody. Za chvíli na mně přišla řada a já začal vybočovat . " Neblbni, teď nemůžeš utéct." "Uteču, kašlu na to." A už jsem se máchal ve vodě. Nesměl jsem udělat ostudu, tak mě tam strčili.

Už vím, jak bylo zákazníkům kata Mydláře, když jim stahoval kůži z těla.
Ve vteřině to, co bylo ve vodě ztuhlo. Jak jsem padal do vody, měl jsem roztažené prsty na rukách a už mi tak zůstaly. Nešlo samozřejmě plavat, protože mi protékala voda mezi prsty. Spodní čelist, která byla také ve vodě, měla vlastnosti soch v Kuksu.
Po sto metrech mne vystrkali z vody a já stál jak jedna z nectností v již zmíněném Kuksu. Manželka nadšeně přiběhla a blahopřála mi. Mně v té chvíli ale vadil nepříjemný pocit. Neustále jsem manželce říkal: "Phochím he vyháhni mi hlahky, mám he hahýhnutý." "Co říkáš?" Opakoval jsem to samé, až jí došlo že chci vytáhnout plavky, protože jsou zaříznuté.
Nebyly, přimrzly mi k sobě půlky.

Pak následovalo osprchování a převlečení v šatnách.
Přátelé, jestli vám někdo bude vyprávět, jací jsou otužilci machři, nevěřte.

Na lavicích sedělo několik poskakujících postav, které se nemohly trefit do nohavic trenek. Kolem pusy měly pěnu, protože jim neskutečně cvakaly zuby. Ta sprcha udělala své.

Vlezl jsem do sprchy, pustil studenou vodu a bylo mi jak po opaření. A hned to začalo. Úspěšně jsem mohl přijmout angažmá ve španělské hudební skupině. Do trenek jsem se také netrefil a následný oběd skončil vybryndaný na ubruse.

Jak to skončilo? Za měsíc jsem plaval znova, ale už naposled.
Kamarádi ale měli pravdu, neumřel jsem.