Terčem vtipů se po příslušnících Veřejné bezpečnosti, kterým se nesmělo říkat policajti, staly v nové epoše dějin blondýnky. Zajisté nespravedlivě, jak už tak generalizace bývají většinou nespravedlivé. Bez ohledu na vkus takzvaných vrcholných politiků bychom měli připustit, že mezi světlovlasými dámami jsou jistě také mnohé inteligentní, vtipné, dokonce moudré. Nejspíš to jednou objektivně zjistí i Český statistický úřad, tedy až bude mít čas. Ale co naplat, v módě jsou vtipy o blondýnkách, s tím nic nenaděláme. Nejsou v tom však samy.

Mezi muzikanty sehrávají roli blondýnek violisté. Široká veřejnost o tom možná neví. Přitom existují desítky, možná stovky anekdot o violistech. Příčina není úplně jasná.

Na začátku je možná v hudebních kruzích šířená pověst, že když se někomu nedaří na housle, přesedne na violu. Je sice pravda, že viola, nástroj jen o málo větší než housle, nemá svého Nicolla Paganiniho. Ale na druhé straně hráli na violu, krom jiných, třeba Oskar Nedbal nebo Antonín Dvořák, a to byli nějací Páni muzikanti! V orchestru, a to je také pravda, nemívá viola - až na vzácné výjimky - nějakou mimořádnou úlohu, když vlastně jen doplňuje harmonii mezi druhými houslemi a violoncellem. Víte ale, jak chudičké by třeba bylo smyčcové kvarteto bez violy? Atakdále.

No nic naplat, pro muzikanty jsou prostě violisté blondýnky.

Patrně základním vtipem je tento:

Do hudební školy přivedla maminka malého Dominika, že se bude učit hrát na violu. V první hodině se naučil vyjímat nástroj z pouzdra a nasazovat pod bradu. Ve druhé hodině studoval tahy smyčcem po prázdných strunách. Do třetí lekce se nedostavil. Pan učitel telefonoval mamince, jestli snad Dominik nestůně. "Kdepak," hlásila maminka, "ale on má teď tolik kšeftů s hraním na violu, že nestíhá."

Naprostá většina anekdot o violistech si ale pro pochopení žádá přinejmenším základní hudební znalosti, také o hře na smyčcové nástroje. Patrně jenom ten, kdo alespoň rok chodil do houslí, náležitě ocení inzerát:

Prodám violu. Od třetí polohy nehraná.

Nebo vtip:

Proč chodí violisté neradi na hřbitov?

Protože je tam moc křížků.

Nebo:

Je možné, aby osm violistů hrálo čistě unisono?

Je to možné. Ale sedm musíte zastřelit.

A nakonec, za mnohé další, jeden vskutku brutální:

Co se stane, když umře violista?

Vůbec nic.

Přesto na mne, prosím, vzpomínejte v dobrém. V mládí jsem trochu hrával na violu.