Píšu sice nynčko téma pochmurné o mordech a popravách v renesančních Čechách, kterýmžto navazuji na svou již vydanou knížku druhým dílem - tentokrát jsem setrval v Šamonicích v roce 1571, kde došlo ke strašlivému mordu rytíře ze Lkouše a jeho synků, a pak na Blatné, kde následovala poprava, zejména v případě hlavního osnovatele mordu neobyčejně krutá, že citlivé povahy knihu raději zavřou, a v druhé části píšu o tom, kterak vůbec není pravda že "boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě", protože příklad pana Bobliga a jeho kšeftu na procesech s čarodějnicemi na Šumpersku je příkladem toho, že lumpové se zpravidla dožijí velkého věku a obklopeni bohatstvím (asi je Pánbůh nechce a v pekle je už přeplněno).

Bez jakékoli souvislosti s čarodějnicemi jsem při hrabání v archivu a při hledání jakýchsi informaci o popravách, našel cosi tématicky úplně jiného, ale věřím, že Vás to zaujme určitě stejně jako mne - jde o výsledky jednoho velice seriózního vědeckého výzkumu, o které bych se rád s Vámi podělil, protože osvětlují mnohé z tajemství každodennosti života .

Dovolte mi s odkazem na tento výzkum konstatovat, že z hlediska evoluce je v přírodě monogamie, neboli život s jedním partnerem natrvalo, nepříliš výhodná. Ba dokonce naopak. Sameček věrný své družce může předávat své geny pouze zlomku potomků, které by byl jinak schopen zplodit, pokud by se nedržel jediné partnerky. Ovšem i samičce se v důsledku poctivě dodržovaného monogamního svazku velice podstatně omezuje výběr nejvhodnějšího partnera, protože toho skutečně nejvhodnějšího a nejideálnějšího tím pádem nemůže často nikdy nalézt. Chování různých živočišných druhů porovnali dva zoologové, pan doktor Magnus Enquist ze Stockkholmské univerzity a doktor Miguel Girones z nizozemského Ekologického institutu (jeho účast potvrzuje, že Holanďané se nezabývají pouze dobrým jídlem).

Je známo, že u většiny živočišných druhů se samička věnuje páření výlučně v období, kdy je plodná a kdy tedy může počít své potomstvo. Z toho logicky plyne, že sameček se věnuje pouze té samičce, která má plodné dny a zbytečně neztrácí čas se samičkou, která plodné dny nemá. Je to prospěšné pro biologii, přesněji pro evoluci, protože dochází k předáváním genů často až úctyhodnému množství potomků. Avšak samičky z toho, kromě geneticky často zajímavých dítek, výhody jiné nemají. Spíše naopak. Sameček náruživě pobíhající od samičky k samičce, nemůže se starat o své potomstvo a tak na péči zůstává samička odkázána sama, v lepším případě jí vypomůže tlupa, stádo či hejno, v němž žije. Samečka ovšem nelze za jeho počínání morálně odsuzovat, protože jde o důsledek zákonů přírody, které vznikly dříve a přirozeně, což se o zákonech morálky a především mravopočestnosti mnohdy říci nedá. Ostatně vědecky to zdůvodnil již zmíněný doktor Magnus Enquist na stránkách prestižního a seriózního časopisu New Scientist. Napsal:

"Přirozená samčí strategie je zůstat se samičkou pouze tak dlouho, pokud je možné ji oplodnit, a pak odejít."

Ctěné kolegy pány chci upozornit, že jejich případný smích a vyvolávání všem známého českého lidového rčení končící "...a opustit", se záhy stane příslovečným smíchem mrazem ztuhlým na rtech. Vědecký výzkum obou ctihodných učenců, doktora Enquista a doktora Gironese, publikovaný ve zmíněném renomovaném vědeckém časopisu totiž prokázal, že samičky dokázaly přelstít odvěké zákony přírody, o jejichž neměnnosti a nezměnitelnosti jsme přitom až bláhově přesvědčeni. Oba badatelé vytvořili jakousi teoretickou definici základů vzniku monogamie – samička nabízí více sexu, čímž samečky klame, ale samečkům to je vhod, protože jim přijde prospěšnější neplýtvat energií vyhledáváním jiných samiček a nevstupovat do případných nebezpečných střetů s jinými samečky.

Podrobné výzkumy prokázaly, že u některých ptáků, zejména u papoušků, - z dalších živočichů rovněž u dikobrazů - omezily samičky velice výrazně poskytování vnějších informací o tom, zda mají plodné dny a jsou tedy připraveny k početí, či nikoli. Výrazně ubyly chemické signály a optická signalizace, například změnou barvy peří. A právě v tuto chvíli, bez přísunu potřebných odvěkých informací, z toho lehce zblblý sameček nedokáže rozpoznat, co mu moudrá matka příroda vetkla do jeho genových záznamů, zůstává se samičkou a pokouší se s ní o nové a nové potomstvo. Neuvědomuje si ovšem, že při té příležitosti se též stará o samičku, hnízdečko a jejich společné potomky.

Výsledky vědeckého výzkumu, které svědčí o tom, jak samičky zcela záměrně a nezodpovědně změnily odvěké zákony přírody, jsou varovné a ukazují, že by mohlo dojít k nenapravitelným biologickým škodám a poškození evoluce. Jak jsem již podotkl, monogamie přece zužuje důležitou cirkulaci neboli předávání genů samečků prostřednictvím četných samiček ještě četnějším novým potomkům.

Hrozí tedy vážné nebezpečí, že kvalita živočišných druhů začne klesat? Věda zná odpověď.

Je zcela zbytečné, ctění kolegové, vyrážet bojovný ryk a hrdě přísahat, že zažehnáte krizi a osobně se zasloužíte o záchranu kvality života na naší planetě. Nikam neodcházejte. Skutečně, je to zbytečné. A neodsuzujte samičky, nepoukazujte na ně, že svým počínáním jsou nezodpovědné k budoucnosti celé planety. Jak známo, od stvoření světa bylo a je vše vždy jinak. Také v tomto případě.

Doktor Mike Shiva-Jothy, který působí jako odborník na chování zvířat na univerzitě v Sheffieldu ve Velké Británii, publikoval v již zmíněném seriózním časopisu New Scientist své zjištění. Použil k němu výsledky bádání ornitologů, kteří provedli genové testy po odebrání vzorků krve jednotlivým rodinám ptáků, kteří se párují po celý život - tedy žijí v monogamii. Když ctihodný doktor Mike Shiva-Jothy porovnal profily DNA (tedy deoxyribonukleové kyseliny) mláďat s DNA jejich rodičů, zjistil, že DNA matky odpovídá vždy, u otce však ne vždy. Z toho plyne, že milé samičky zkoumaných ptáků měly svá občasná a tajná – řekněme to tak – rozpustilá období. Samičky prostě dokázaly využít veškeré výhody monogamního svazku se současným přijetím genů od jiných samečků, s nimiž natrvalo nežily. Samečkové z monogamního svazku se zatím pečlivě starali o potomstvo i samičky, které zapomněly na zásady plodných dnů formulované už při stvoření světa, nabízely více sexu i mimo tyto plodné dny.

A evoluce? Evoluce může být spokojena. Zásluhou mazaných samiček je přece budoucnost kvality živočišných druhů na naší rodné planetě zajištěna. Alespoň u papoušků, dikobrazů - a také u lidí.

Tak se mějte a já jdu zasejc zpátky k těm mordům a popravám. Také dobré téma, že?