Podle tohoto protokolu má komise "před předložením návrhu legistativního aktu" provést rozsáhlé konsultace. (článek 2) "Tyto konsultace musí případně přihlížet k regionálnímu a místnímu rozměru zamýšlené činnosti."

V praxi to znamená, že veškeré legislativní akty mají být před jejich vstoupením v platnost prověřeny na jejich dopad na státní, regionální či místní stupen Unie. (článek 5) Národní parlamenty nebo kterákoliv komora vnitrostátního parlamentu maji právo během osmi týdnů "zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko, uvádějíci, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiatity." Národni parlamenty (v české versi dokumentů: vnitrostátní) mohou, ale nemusí konsultovat regionální parlamenty s normotvornou pravomocí. (článek 6)

Mimo členských států - národních (vnitrostátních) parlamentů nebo jedné jeho komory - může také Výbor regionů podat žalobu pro porušení zásady subsidiarity, ale jen v případech, ve kterých je Evropskou unií stanoveno, že má být konsultován. (článek 8)

Výbor regionů, který na subsidiaritu klade velký důraz, zavedl již v řijnu 2005 zkušební síť pro kontrolu subsidiarity, jejímž cílem je lepší výměna informací mezi místními aktéry a aktéry Evropské unie. Tato zkušební doba zkončila v prosinci 2006. Vybraní dobrovolní použivaté - mezi nimi se nacházely regionální vlády, regionální parlamenty, města, místní spravy ale i obchodní komory - překontrolovávali od Evropské unie na internetových stránkách dané zamýšlené činnosti. Například "tematickou strategii k čistotě vzduchu", zde přípravený legislativní dokument. Podle vyhodnocení Výboru regionů proběhla zkušební fáze positivně, potvrdila zájem místních aktérů o informaci.

V praxi to znamená, že regiony, i pokud mají zákonodárnou pravomoc, mají možnost - jen přes národní parlament nebo jednu jeho komoru a nebo přes Výbor regionů - zamýšlenou činnost komise blokovat. Jinak řečeno: subsidiarita končí na úrovni národních parlamentů a občané v regionech budou i nadále závislí na bevolenci a vlivu svých zástupců v národních (vnitrostátních) parlamentech.

Takto se Unie občanům - jedno kde v Evropě - nepřiblíží.