29.3.2024 | Svátek má Taťána


EUROÚSTAVA: Z čtenářského deníčku IV.

26.6.2008

Zapůjčeno agenturou Mew & Hoof

V Praze, dne 12. ledna 2005

Druhá část Ústavy, ano, milí spolučtenáři, zatím jsme se daleko nedostali, ale ujišťuji vás, že teď už to půjde celkem rychle, tedy část II. je tvořena Listinou základních práv Unie. To slovo Unie se samozřejmě vztahuje k té listině, nikoliv k těm právům. V Unii je spousta práv a svobod, základní lidská práva, občanská práva, sociální práva. Výčet zabere několik stran. Jen namátkou, co si určitě zapamatujete: Nemůže vás nikdo klonovat, nikdo s vámi nesmí obchodovat a nevydají vás do USA, protože tam mají trest smrti, můžete mluvit česky (cizí řeči se ale stejně raději učte), musíte přihlížet k názorům svých dětí, můžete volit do evropského parlamentu, můžete tam být i zvoleni, můžete vykonávat náboženské obřady soukromě i veřejně, můžete si cestovat po Unii, jak chcete, mimo Unii se můžete třeba na dovolené obracet i na konzuláty ostatních členských států, kdyby tam náš konzul nebyl. Část II. je rozhodně textem ústavním a neměla by být zatracena. Co s ostatními částmi, je ale velký problém. Následuje totiž část III. nazvaná Politiky a fungování Unie, u jejíhož textu se fakt zapotíte. První dvě hlavy by ještě ušly, tam je popsáno několik obecných principů fungování, další text je však bez nadsázky strašný.

Je to takové povídání o všem možném a spíš než ústavu to připomíná text volebního programu nebo prohlášení vlády. Takže si můžeme přečíst o volném pohybu zboží, služeb, osob, kapitálu, o vzájemném uznávání kvalifikací, o pravidlech hospodářské soutěže, o hospodářské a měnové politice, o Evropské bance. Dál tu máme zaměstnanost, sociální politiku, hospodářskou, sociální a územní soudržnost, zemědělství a rybolov, životní prostředí, ochranu spotřebitele, dopravu, transevropské sítě, výzkum a technologický rozvoj a vesmír, energetiku a konečně i oblasti, ve kterých může Unie vést podpůrnou, koordinační nebo doplňkovou činnost. Samostatné pasáže jsou tak věnovány veřejnému zdraví, průmyslu, kultuře, cestovnímu ruchu, vzdělávání, mládeži, sportu, civilní ochraně, správní spolupráci a také přidružení zámořských zemí a území. Nesmím zapomenout na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci s třetími zeměmi a humanitární pomoc. Z celého textu uvedu jen několik zážitků.

Článek 167 odst.2 písm. c) zní: „s vnitřním trhem jsou slučitelné podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa“, což má platit ještě 5 let po přijetí Ústavy. Nechce se ani věřit, že se za 15 let od sjednocení ještě nepodařilo postavit postižené na nohy. Členské státy postižené rozdělením Evropy přibližně ve stejné době jako Německo se tedy mají na co těšit. A jak k tomu přijde třeba takové Slovensko, postižené rozdělením federace? Obdobné zvýhodnění postižených německých regionů se opakuje v části o dopravě, v článku 243.

Že to s tím respektováním jazyků bude všelijaké a že s mateřštinou nejspíš nevystačíme, dokládá znění článku 176, podle kterého evropský zákon Rady stanoví pravidla pro používání jazyků ve vztahu k evropským právům duševního vlastnictví. Proč se tak má stát nebo komu to bude ku prospěchu, se z Ústavy nedozvíme. Platí zde zřejmě základní poučka o rovnosti, že totiž jazyky jsou si rovny před Ústavou, ale ne ve vztahu k duševnímu vlastnictví. Určitě si tedy nejsou rovny ani ve vztahu k nemovitostem a navrhoval bych doplnit pro jistotu do textu Ústavy všechny druhy vlastnictví.

Unie neodpovídá za závazky kteréhokoliv členského státu a členský stát neodpovídá za závazky jiného členského státu. Podle této logiky článku 183 jediný, kdo nemá závazky, je Unie. Jak jsem už napsal, samá pozitiva a životní jistoty.

Ustanovení o Evropské bance bychom měli číst zvlášť pozorně, neboť, aniž se nás občanů někdo zeptal, chtějí naši politici co nejdřív zavést euro. A k tomu už žádné referendum nebude. Podle článku 185 je Evropská banka konzultována vnitrostátními orgány ke všem návrhům právních předpisů v oblasti své působnosti. Vzniká nám tak další legislativní místo při projednávání návrhů tuzemských právních předpisů např. v oblasti cenové. Podle článku 190 může Evropská banka ukládat pokuty a penále přímo podnikům, tedy bez prostřednictví tuzemského orgánu. Ustanovení se týká států, jejichž měnou je euro, nás tedy zatím ne, ale měli bychom s tím do budoucna počítat.

Z dalších mnohomluvných článků už jen vyslovenou perlu evropského písemnictví: „Tyto hlavní zásady musí být slučitelné s hlavními směry podle čl. III-179 odst.2“. A konečně podle článku 207 je strašně důležitá podpora prostřednictvím podnětů, které mají za cíl rozvíjet výměnu zkušeností, podporovat inovační přístupy a vyhodnocovat zkušenosti zejména využitím pilotních projektů. Ještě že mám smysl pro humor. Připadá mi ale nepatřičné a nedůstojné schvalovat v Ústavě takové výkřiky, které si v ničem nezadají s oblíbenou perestrojkovou frází o strategii urychlení na zásadách chozrasčotu. Jinak si ovšem dovedu představit, že když se nezaměstnaným sdělí (tato úžasná pasáž je z části ústavního textu o zaměstnanosti), že už je připraven pilotní projekt, sednou si na zadek a zmlknou. Celá řada z nich pak bezpochyby zahyne, když se jim takový projekt dá navíc přečíst. Pokud bude míchat cíle a prostředky stejným způsobem, jak to činí článek 227 pro oblast zemědělství a rybolovu, minimálně z toho přijdou o rozum.

Přísnější pohled snesou jen ustanovení o vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, který obsahuje například vzájemné uznávání soudních rozhodnutí ve věcech občanských a trestních, upravuje soudní a policejní spolupráci a zabývá se i politickými pravidly pro vykonávání kontrol na hranicích a řešení otázek spojených s azylovou politikou a přistěhovalectvím. Snad jen věta „ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků“ připomíná předvolební partajní agitku.

Bude pokračováno