Nic mi neříkejte, že to byl Slovan a že šel z dalekého severu někde z bažin či stepí a že to bylo daleko. Podívejte na Jadran! Tam došli Chorvati, Slovinci, Černohorci! A Srbové. Tedy až na ty Srby, co se zapomněli v Lužici, a dneska jsou v Německu, všichni ostatní mají moře! A my abychom tam pořád jezdili a platili a platili. Nebo Bulhaři? Taky moře! Sice prý černý, ale je tam fajn žlutej písek.

No, Poláci to taky moc nevyhráli. Tedy s tím mořem. On tedy se ten brácha Čecha Lech, co vedl Poláky, taky moc nepředvedl. I když lepší studený moře než žádný. Tedy já se v tom jejich moři koupal jen jednou, a to to bylo spíš na podvlíkačky pod plavky. Ale moře to je. To se nedá okecat. A našinci moře milují.

Jo a taky furt lezeme někde po kopcích. Případně vrchovinách. Ale ani s těma kopcema to tedy tady není nic moc. Najděte mi u nás nějaký pořádný kopec. Braťja Slováci mají sice nejmenší velehory na světě, ale mají. No, jakej byl Pribina. Dobrej! Zajistil Tatry. A dokonce Vysoké i Nízké. Jak si jeden může přát. Jen my nic!

A tak vyrážíme do světa. Dříve na vandr, pak s Čedokem „za hranice všedních dnů“ a dneska už každý, jak chce. A vždycky míníme do ciziny. A stojí to hříšný peníze, než si člověk smočí nohy ve studeným – ééééé, čo to tárám – v teplým moři. Anebo jdu, když mne na chvíli přestane bavit válet se na písku a v noci si natírat spálená záda, vylézt na kopec, na kopci je maximálně zřícenina a cedule, že je to nějaký chráněný tohleto a z cestičky „už ani krok!“. To jinde kolem nás, to je jiná! Lezu nahoru, koukám abych nešlápl do kravince, kouknu, automaticky zdravím podle odhadu buď „Dobrý den“ anebo „Grüß Gott“, protože v evropských horách nepotkáte nikoho jinýho než Němce nebo Rakušany. A Čechy. A najednou vedle mě ledovec. To stojí za tu námahu a za ty peníze! Ale viděli jste někde v Česku ledovec? Tedy pokud nenapadne na Václaváku 5 cm sněhu a v noci to zmrzne.

A od tý doby, co už zase jezdíme sami, se jednomu přiházejí občas neuvěřitelné věci. Jako když jsme po čtyřiceti letech zase začali houfně vyjíždět do západní ciziny ve stařičkých autobusech Karosa. Bez klimatizace, bez WC na palubě, ale s místem pro kolena mezi sedačkami. A s řidičem, který dvacet let jezdil na trase okresní město – Horní Ves a Dolní Lhota, s mapou z dob první republiky po dědovi, kterou třímal v ruce „ zkušený průvodce“, který měl dědu, co se vyučil ve Vídni, takže byli zcestovalá rodina.

A vyrazili do Ženevy! A skončili v Janově. Protože Ženeva je cizinecky Genéve a Janov je jinak cizinecky Genova! No, jak to bylo v tom starým ruským vtipu.

„Voda, nebo vodka? Odna bukva i kakája ráznica!“

No, nakonec nikdo nebyl zklamán. Ti, co dojeli do Janova, a chtěli do Ženevy, uviděli moře a ti, co chtěli původně do Janova, a přijeli do Ženevy, uviděli krásné jezero a vodotrysk, a když měli jó velikou kliku, tak i Alpy a Mont Blanc.

Pokud je ovšem někde na hranicích nezadrželi bdělí západní pohraničníci, kteří si pletli nejdřív Czechoslovakia s Yugoslavia, a nezadrželi vás na hranicích coby uprchlíky z války, jako mě mezi Rakouskem a Německem u Berchtesgadenu. Anebo později, když si pletli Česko s Čečenskem, a div nás po vystoupení na letišti v Seville neobklíčila vojenská jednotka.

Takže: Hurá na cesty!!!

Jo a tu otázku, kdo to byl vlastně praotec Čech, nechám na rozluštění jiným. Podle mě to však mohl být nějaký vegetariánský aktivista – podle toho mléka a strdí – a možná, možná, no nevím, ale možná tak nějak mě napadlo, že by to mohl být vlastně rafinovaný agent budoucích cestovních kanceláří!!! Otázka, proč se praotec Čech usazoval s tímhle národem, co tak rád cestuje a má rád moře a vysoké hory, zrovna a ausgerechnet tady, zůstává nezodpovězena.

Václav Vlk st.

Když se něco lidem líbí, je škoda to rušit. A tak znovu pro velký zájem dotiskujeme knížku „Stálo to za… a stejně byla sranda“, můžete si ji objednat na www.dobreknihkupectvi.cz

A protože sranda musí bejt, začal jsem psát v podobném duchu knihu o cestách za hranice. V dobách, když všude kolem nás byly dráty. Ale bolševik chca – nechca, musel nakonec začít lidi pouštět ven. Nejdřív k Černému moři a pak i do Jugošky. A to se děly věci...