Tento textík je určen všem starým figurám. To znamená těm, kteří se narodili před rokem 1987.
Většina studentů, kteří letos nastupují na vysokou a jsou teda víceméně dospělí, se narodila nejpozději v roce 1987, tedy v době, kdy ty jsi už dávno uměl násobit a dělit, někteří z nás dokonce už řešili i rovnice...
Oni už nepamatují komunismus... Během války v Zálivu byli ještě malí špunti...
Sametová revoluce je pro ně asi tak stejně vzdálená jako Únor 1948.
Nikdy pro ně neexistoval jiný papež než Jan Pavel II.
Když Garcia-Marquez dostal Nobelovku za literaturu, ještě ani neuměli číst.
Bylo jim 8, když se rozpadl Sovětský svaz. Nepamatují studenou válku, znají jenom jedno Německo, i když ve škole jim tvrdí, že byly dvě.
Fronta na banány je pro ně sci-fi. AIDS pro ně existoval odjakživa.
Nikdy nesbírali céčka (a ani nevědí, co to je), nikdy nehráli hry na Atari nebo na ZX Spectrum. Cédéčka se začala prodávat, když jim byl sotva rok.
Nikdy si nepouštěli pravé desky a nehráli pacmana. Staré Hvězdné války jim přijdou fakt OUT a speciální efekty v nich jsou fakt dost trapný.
Někteří dokonce nikdy neviděli černobílou telku.
Nedokáží pochopit, jak někdo mohl žít bez dálkového ovládání. Narodilise tři roky po vstupu walkmanu na trh a kolečkové brusle podle nich vždycky měly kolečka srovnané do jedné lajny uprostřed. To už ani nemluvím o tom, že mobil nebo PC-čko jsou pro ně samozřejmostí.
Nikdy nekoukali na Studio Kamarád a nečetli Ohníček.
Neznají detektiva Štiku. Michael Jackson byl podle nich vždycky bílej.
Myslí si, že Charlieho andílci a Mission Impossible jsou nové filmy.
A teď si představ, že tito lidé teď nastupují na univerzity, oni jsou teď mladí...