Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak hlášky typu „políbila mu lemroucha” okořeňují každou hru. Ale opera je něco, co přesahuje vše, neboť to je totálně symbolický žánr, kde vše je symbolem – pokud ovšem v ní zpívají mimořádně disponovaní zpěváci. Libuju si v představeních, kdy, jak říká básník, dochází k „setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“, tj. kdy se setkají amuzikální scénograf aj. s dirigentem. Viděl jsem např. v ND operu, kde nad zpěvačkou, která pěla jeden z největších operních hitů, létaly bombarďáky a kolem ní pobíhali jakoby římští legionáři v pumpkách a se špuntovkami. Jindy byl úžasný zpěv jakoby námořníků, kteří místo na moři veslovali v blázinci na postelích. Nejraději mám ovšem parodie, kdy nedávno jedna Mařenka – byly tam v jednom představení dvě Mařenky, které se střídaly – spadla z hromady pivních přepravek a zlámala si nohu, takže ji pak měla v sádře, a když se hádala s Jeníkem, tak mu s ní dupla na jeho nohu tak, že málem zazpíval dvoučárkované cé. Prostě nádhera, vážně.

Kdo neviděl klasiku aspoň před 60 lety, tak z dnešní verze nepochopí, o čem to bylo.