Ale nejen chalupa či české luhy a háje je místo pro radostné léto a prázdniny. A tak jsem jednou tak brouzdal na internetu a vzpomínal na doby mládí, jak jsme jezdili s kluky do Jugošky, když mne tam zase konečně začali pouštět. V době, kdy bdělost a ostražitost Strany a Vlády začaly ochabovat, ukecal jsem předsedu ROH, náměstka a jiné firemní orgány, jako třeba kádrovačku a podal si žádost o devizový příslib do Jugoslávie.

No jistě že mi ho zamítli! Ale ještě že máme tyhle národní buditele. Kdo by si nevzpomněl na básníka, jak veršoval: Jak lvové bijem o mříž, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům (tedy do Jugošky) a jsme zde se Zemí (tedy socialistickou ČSSR) spjatí… My přijdem! (kam to už jsem věděl, nejlépe, do Podgory, tam jsme byli, ještě když to šlo). Duch náš roste výš a výš a tepny touhou bijí, zimniční touhou po světech (po Jadranu) div srdce nerozbijí!

Tak jsem podal odvolání, a tam to v bance vyřizovala jedna soudružka, co měla doma kachlová kamna a potřebovala s nimi poradit, a já jsem poradil, a tak jsme tehdy jeli! K moři! Do Jugošky!

Tak jsem si později usmyslel, že vezmeme do Podgory, když už to není žádný problém, naše vnuky. Ovšem zájezdy k moři s vnoučky jsou též pěknou kulišárnou. Prohnaní rodiče vnuků slíbí, že přispějí na zájezd, rukoudáním a s přísaháním „na holý pupek“ prohlásí, že děti budou hodné a budou poslouchat. A vůbec vypráví lstivě a neupřímně, jaké to tehdy bylo u toho moře bezva, jak si dávali za propašované marky „banana split“ a jak vlastně babičce a dědečkovi závidí, že si pojedou s vnoučky užít si to k moři. A jede se. Na Jadranu pak slunce svítí, moře šplouchá, cikády cikádí, fíky zrají a zmrzlina je výtečná. Oni snad ti rodiče těch dětí měli pravdu?! Naprosto výjimečně! A už máme na zmrzlinu i kafe v hospůdce na nábřeží, dokonce i na něco za totáče a příslibů nemyslitelného, na večeři v „kavaně“ a tak.

Moře šplouchá a je čisté, slunce svítí. A ta báječná zmrzlina! Co mají hned vedle pláže v kavárničce na nábřeží… Takže si ji vnuci dají ještě jednou. A pak snědí ještě nějaké ovoce, když jsme na jihu, a taky jim koupíme colu. Když jsou ty prázdniny a je takové vedro. Co bychom ty děti nerozmazlovali, vždyť na to vnuci jsou.

Večer jdeme na večeři. Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem… Tady není Split, ale je to k němu kousek, hvězdy „hoří“, obloha je středomořsky temná, vzduch voní, moře se leskne a bílá pěna vln na pobřeží dokresluje kýčovitý obraz. Jak říkal J. R. Pick: „Je to sice kýč, ovšem velice krásný!“

Romantiku podtrhuje z kolonády do moře vybíhající úzké betonové molo, na jehož konci stojí lampa. A v průhledné vodě je vidět, jak v kruhu světla krouží ve vodě malé přístavní rybičky.

Hned naproti molu je pizzerie. Dáme si pizzu. Vzduch je voňavý a pizza také voní. Z vedlejší restaurace hraje hudba… Bóóže to je tady krásně, s vnoučaty na dovolené! K pizze si dá ten mladší ještě colu. Že má móóóc žízeň! Co bychom mu to nedopřáli, že jo?! Vždyť je léto a dovolená u moře… Zbytek pizzy do sebe chlapeček cpe už nějak přes moc. Ale tvrdí, že mu to moc chutná. Když chutná, tak chutná!

Pak se ozve škyt a blééé a na kostkovaném ubrusu a na zemi kolem stolu je už pizza opět mezi námi. I s tou colou. Popadnu tedy dítko za ruku, vleču je z hospody… honem kam, sakra, kam, než začne znovu blít… tak co na to molo běžící do moře. Pěkně na konec pod lampu, abychom nespadli do vody… Už zase začíná hejkat… stačíme to. A další dávka jde už do moře. Čert vem čistotu vod a ekologii. Vnouček visí za ruku, silně nakloněn nad hladinou, ještě že mám metrák, abych jej vyvážil. Obracím tvář na druhou stranu, abych mu náhodou neasistoval. Blití těsně vedle vás je nakažlivé.

Když vnouček přestane vydávat hýkavé zvuky, chvíli počkám a pak se obrátím zpět k němu. Chlapeček visí stále na mé natažené ruce v divoké šikmé poloze, hlavu nad hladinou, a upřeně se dívá do vody.

„Tak co, budeš ještě blít?“ ptám se.
„Ne,“ zní stručná dopověď.
„Tak co tam ještě děláš? „
„Koukám,“ praví zamyšleně vnouček.
„Na co?“
„Jak to ty ryby žerou…“

Přeji hezké prázdniny s vnoučaty!

Václav Vlk st.

Letní prázdniny jsou sice ještě daleko, pokud se nemůžete dočkat, zpříjemněte si dlouhé letní večery. Uvařte si grog a zavzpomínejte si u mých knih, jaké to kdysi bývaly časy a že sranda byla!

Dosvětáci Kdo rád jí ať zvedne ruku Stálo to za hovno ale stejně byla sranda

o

Všechny knížky pohromadě