Mladík slečně: "Pokud tu nejseš kvůli tomu, kvůli čemu jsem tu já, tak právě kvůli tomu, že tu kvůli tomu nejseš, tady budeš, až tady nebudu já."

Hrabu se tady v cizích papírech a narazil jsem na účet za ochranné prostředky a jakousi asociací mě napadlo, jak jsem na toto téma před desítkami let psal odůvodnění ke kontrole.

O co šlo? V OÚNZ Ústí nad Labem, kde jsem byl kdysi zaměstnán (pro zkratek neznalé - Občane uteč, nebo zemřeš), se běžně v drogerii nakupovaly preservativy a dávaly se účetně do spotřeby. A jednou takhle dorazila kontrola z Okresního národního výboru a pro jakousi kontrolní mužatku to bylo jako červený hadr pro mladého býka. Určitě si myslela, že se v kancelářích provozujou jakési obzvláště rafinované sexuální orgie.
V poliklinice OÚNZ byla také rehabilitace a v té rehabilitace byly diatermické přístroje (pro léčebné prohřívání hlavně vnitřních orgánu průchodem vysokofrekvenčního proudu). Běžně se to používá u velkých kloubů a podobně, ovšem výrobce diatermií z NDR tyto také vybavil gynekologickými elektrodami. Konstrukce se silnostěnného skla, rozměrů, tvaru a délky slušného pánského penisu (prostě vyzkoušené rozměry dlouhodobě přírodou), na otevřeném konci na skle hrubý závit na našroubování vnitřní tyčové elektrody.
Ženy to docela vyžadovaly, lékaři sice všichni svorně tvrdili, že to je záležitost jenom a jenom čisté psychologie, ale šel ženský hlas, že to velmi pomáhá, a to bylo a je v léčbě rozhodující. Skleněné obaly elektrody se musely sterilizovat a to byl kámen úrazu, v horkém vzduchu občas nějaká praskla, bylo to také náročné na čas a energii, tak jeden zasloužilý zlepšovatel a sexuální praktik navrhnul používání klasických preservativů a byl pokoj. I náš velký okresní hygienik nám to pochválil.
Přesto se domnívám, že ta mužatka z ONV do konce svých dní si myslela, že jsme na ní ušili jakousi speciální boudu. Určitě tomu všemu nevěřila, i když jí námi navedení lékaři vybízeli, ať si jde vyzkoušet masáž a tepelnou stimulaci svých děložních receptorů.

To oddělení rehabilitace bylo vůbec oddělení ve všech směrech zajímavé. Sloužila tam spousta žen převážně mladšího věku. Technicky snad uměly počítat do 28 a jinak už skoro nic. Taky skoro nic jiného nepotřebovaly. Používala se tam taky parafinová terapie. Vyhřívaná bedna na 50 stupínků, v tom chemicky čistý parafin, tím ti sestřička natřela štětkou tu bolavou část těla a nechala vystydnout a pak se to oloupalo a hodilo zpátky do lázně. Taky se používaly mulové obvazy napuštěné parafinem.
Ač v parafinové lázni byly síta, tak jednou za čas se parafin musel vyměnit (chlupy, zbytky kůže a vůbec). Rozehřál se a lilo se to do všeho možného, každej to tahal domů nebo na chalupu, báječně se s tím zatápělo, napouštělo dříví, voskovala podlaha, isolovalo proti vodě a podobné libůstky. Až jedna slečinka přišla na nápad, proč se s tím takhle babrat, a ještě s jednou vylily skoro 50 litrů horkého parafinu do kanalizace. A byl průser, ten špunt ztuhlého parafinu nešlo žádným způsobem z vodorovné kanalizace odstranit. Zkoušelo se to vyfoukat ostrou horkou párou přímo z parovodu, nic. Chemie žádná nezabrala, tak se nedalo nic dělat a rozkopat půl oddělení a potrubí vyměnit. Polovička údržbářů je chtěla zmlátit, tak té polovičce postupně slečny podržely a byl klid. Holt ten zbytek byli už jenom starý dědkové.
A když už jsme u těch ženskejch, jedna příhoda, která asi tak slaví už 38. výročí. V jedné detašované gynekologické ordinaci OÚNZ jsem nějak bezprostředně po nástupu instaloval s údržbářem do ordinace hasicí přístroj. Proč, to už dneska neumím říci a je to jedno. Skončilo se, zavřely se dveře a po chvíli zoufalý řev. Druhá sestra vlítla do ordinace a mně přes otevřené dveře se naskytnul hrůzný výjev.
Plná ordinace špinavě hnědé pěny, která stále stoupala, bubliny hlasitě praskaly, mezi tím ležela ženská na stole k nohama ke stropu a doktor se setrou hledali v té pěně ten nablblej hasící přístroj. A ženská hystericky ječela a ječela, když viděla jak pěna k ní stoupá. Přitom by se jí stalo prd, to ona ovšem netušila.
Nakonec jsme jí tou špínou odnesli do přípravny, ona oči v sloup, tak jí doktor jednu vrazil a probrala se. Mám dojem, že druhou chtěl vrazit mně, daleko vod toho nebyl. Prostě jsme mu HP namontovali do jeho dříve běžné cesty, on ho ramenem shodil tak nešťastně, že ho narazil. V životě jsem neviděl, co jeden pěnový přístroj dokáže ze paseku. Průser jako bejk, omluvy, mě sebrali vejplatu asi na rok či co. Postupně to vyšumělo a po čase z toho byla úsměvná doktorská historka. Jen já byl furt na tapetě.

Dost už bolo ženskejch aneb jak se říká : Ať začneš debatu s kým chceš a o čem chceš, tak to vždycky skončí u dámského přirození.